A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

USA - Cestopisy

zapad usa podzim 2012 3 tydny

od san francisca, pres Yosemity, udoli smrti, las vegas, grand canyon, durango, moab, bryce canyon, zion, do las vegas.

Zijeme v Rakousku,omlouvam se tedy, ze je text bez hacku a carek ;)
Casto pred cestou cerpam spoustu zajimavych informaci z cestopisu na internetu a tak bych to chtela trochu oplatit.
Hotely jsem rezervovala dopredu coz nam prislo prijemne, ze jsme nemuseli nic hledat a mohli si uzit den do konce. Na cestu v zari jsem je rezervovala v dubnu! Ale meli jsme stesti ze nam vse vychazelo casove. Nicmene vetsina hotelu je mozne i den predem jeste zrusit.
Jsme manzele, 56 a 60 let. Sportovci ale ja mam ochrnute nohy takze jsem pomala….vic v cestopise. Treba se nekomu bude hodit. Stastnou cestu!
…………………………………………………………………

Dnesni noc na patek 14.9. byla vyrazne lepsi nez ta vcerejsi a tedy se i vyrazne lepe citim.
Ale zacnu od priletu……

ctvrtek 13.9.2012 san Francisco
7,30 hotel.

Po ctyrech americkych uplne pitomych filmech kde se hlavne valcilo, a to i v americkem podani Snehurky, a nekolika hnusnych umelohmotnych sendvicich, ktere jsme jen nakousli, jsme pristali na mezinarodnim letisti v S.F.
Pred pristanim jsme videli krajinu pod nami. Byla az na zavlazovany pruh kolem more, pardon oceanu, sucha.
Na letisti to probehlo vyrazne snadneji nez jak je leckde popisovano. Dokonce urednik zazertoval… good bye … Tak je na nas co s temi tremi tydny v USA udelame.
Podarilo se nam na letisti vyzvednout penize na rakouskou bankomatku, dojet letistnim vlackem do rent a car a vyzvednout auto. Dokonce jsme si mohli mezi auty vybirat. Usoudili jsme , ze auto pro devet osob by bylo prece jen zbytecne ;), Petr rychlokurzem nastudoval jak se ridi tahle americka automatika a vyjeli jsme do rush hour odpoledniho San Franciska.
U nas bylo tri rano, tady sest odpoledne. My byli mrtvi, provoz byl sakra zivy.
Blahorecila jsem navigaci kterou jsme si vzali z domova, tedy jsme s ni umeli hned zachazet, ze nakonec vzdy nasla cestu jak nas dostat k hotelu, kdy nas ovsem predtim poslala na sjezdech uplne nekam jinam. Ona nebo ja. A obdivovala jsem Petra, ze to zvladl.
Zaparkovali jsme pred hotelem, natahali veci do pokoje, odvezli auto na parkoviste u samosky, nakoupili tam hned jidlo a byli jsme k.o.
Sprcha, postel, mdloby.
Ale jen tak asi do dvou do rana. To totiz mozek pocitoval jako 11 dopoledne a chtel vstavat.
Bohuzel byl jiz i natolik cily aby zacal vnimat ramus z vedlejsiho pokoje. Desne nahlas tam jecela televizni americtina. Jak se rano ukazalo, nejaky deda opilec, ktery v tom pokoji zije, odesel na nocni tah a nechal tv pustenou. Tedy jsme si to uzili az do rana. Noc tudiz nic moc, ale v sedum uz jsme proste nemohli zustat dele lezet.
Posbirali jsme sily, sebe, sve veci a vyrazili do ulic. Ukazalo se to jako fajn, protoze ostatni turiste, jiz nepostizeni jet lagem, jeste vyspavali a my tak meli mesto temer sami pro sebe.
Zacali jsme na svetozname tramvaji. Projeli jsme se jednou linkou tam, druhou zpet a vystoupili jsme u namorniho muzea kde kotvi napriklad drivejsi lod - trajekt pres Golden gate nebo plachetnice, ktera jezdila mezi Evropou a S.F. Tak jsme se sli na ne podivat. Plati zde prukaz do narodnich parku!
Ta prvni lod byla krasne starosvetska a v te druhe byla instalace o tom co vse tenkrat prevazela.
Z Anglie do S.F. luxusni zbozi, z S.F. do Australie drivi, Z Australie do S.F. uhli, Z Aljasky lososy a ze S.F. do Evropy obili, ktere nahradilo zlato po uplynuti doby zlate horecky. Tzv. second gold rush. Tehdy byla Kalifornie jeste zelena a bylo hodne dobrych urod.
U lodi byla cedule: 70 muzu, 70 dni, zadna sprcha ;)
Ted byl cas na obed. Sli jsme podel pobrezi a vybirali si kam pujdeme na jidlo. Ale ceny byly dost vysoke, tak vyhral stanek s rybama a morska smes s hranolkama.
Pote byl hned vedle povinny program, Pier 39 s lachtany a „matejskou pouti” strihnutou vietnamskymi stanky. Lachtani meli poledni klid a jen dva dorostenci se postuchovali pro pobaveni divaku.
Tak jsme nasedli do hop on busu a s nim projeli cele mesto. Mnohe mrakodrapy maji v zakladech stare lodi, ktere zustaly v pristavu opustene bez namorniku. Kazdy si myslel, ze hned jak vstoupi na pevninu najde zlato a bude bohaty. Podnikavi cinane pak namorniky na pevnine omamovali opiem a prodavali kapitanum zase zpatky. A kdyz se namornik probral byl zase na otevrenem mori.
Povidani v nemcine do sluchatek bylo zajimave, Golden gate nebyl v mlze, jenom DESNE foukal vitr a byla zima. Ale vydrzeli jsme na strese busu a vystoupili az za Golden gate bridge na vyhlidce na S.F. V tv jsme videli jak se tenhle most stavel. Uzasne technicke nadani, desna drina a fantasticke nadseni.

Golden gate je vlastne siroke usti reky do more. Jsou tu silne proudy a ty ztezovaly stavbu a take vzdy znemoznovaly utek z vezeni na ostrove Alcatraz. A pritom to vypadalo, ze ten ostrov vubec neni daleko od pevniny.
Kvuli vetru jsme si odpustili vylet lodi a misto toho jsme dojeli do muzea tech tramvaji, cable car.
Zde je videt jak to funguje. Pod zemi je natazeny kabel ktery se stale pohybuje. Tramvaj kdyz chce jet tak se ho chyti „klestema” a jede a to i do velkych kopcu, protoze S.F. je kopcovite.
Z kopce pruvodci proste jen brzdi. Ridic a pruvodci maji mnoho rozlicnych signalu jak se domlouvaji.
Petr toho porad jeste nemel dost, tak sel na Telegraph hill odkud je hezky pohled na vsechny strany mesta i na tu ulici s nejvice serpentinama na svete. Kdyz se vratil uz toho dost mel a ja tak jako tak.
Jenze jsme museli nekam na jidlo a nakoupit na dlasi tri dny, krabici na potraviny a led do ni. V nasem hotelu se nevarilo.
Tenhle hotylek stoji za zminku. Jmenuje se san Remo a bydleli v nem italsti delnici kdyz se S.F. opravovalo po tom silenem ohni po zemetreseni. Ten hotylek ma nadherny sarm, je z velke casti secesni a pritom stoji temer v centru atrakci a ma blizko parkoviste!
Tak uz jen sprsku a dobrou noc!

patek 14.8.

Noc byla jiz lepsi a bez zvukove kulisy souseda, ale jet lag nas stale jeste pronasleduje. V pul seste jsme v posteli uz jen proto, ze nevime co jinak delat. V sest uz to ale nevydrzime. Snidame z nasich zasob, jdeme pro auto a vyrazime. Jedeme pres druhy nadherny most do Oaklandu smer Yosemity. S temi nadjezdy a podjezdy nemam problem jen ja ale i nase navigace. Tak si neplanovane prohlizime i jine casti SF.
Petr i nalada v aute vre, ale nez se stacime rozvest, vyjizdime prece jen z mesta spravnym smerem a casem se dostavame do normalni provozni teploty.
Jedeme uplne suchou krajinou. Tahle sucha, neuroda a pozary, ktere letos Californii trapi, primely dokonce USA uvazovat o ekologii!
A kdyz to zacne byt trochu vic urodnejsi a zelene, je to placka jak v Madarsku a v tom stoji domy a auta jak ze sedesatych let.
Krajina se pomalu menila. Pribyly kopecky, kopce a zelen. Ve meste Oakhurst jsme nakoupili benzin, zastavili se na nadrazi pro vlacky co drive svazely drivi, poobedvali tam a vjeli jsme do narodniho parku Yosemitty.
Hned za branou se vydavame vpravo do casti, ktera se jmenuje Mariposa Grow.
Je to oblast kde rostou obrovske sekvoje. Maji v sobe tanin, ktery jim dava cervenou barvu, chrani je pred parazity a dela je oddolnymi pred ohnem. To vse vede k tomu, ze jsou obrovske a stare az 3,5 tisice let.
Oblasti vede spousta cesticek. Ke stromum se chodit nema, protoze maji na povrchu rozsahle koreny. Ja bych to neusla a navic teplomer auta ukazoval 35 tepla. Tak jsme zvolili jako variantu prohlidky jizdu „vlackem”. Tedy auto za sebou vezlo voziky. Nelitovali jsme. Projeli jsme rozsahlou oblast ale hlavne ve sluchatkach k tomu byl nejen velmi zajimavy vyklad ale i krasne pusobici hudba. Bylo to velebne. Petrovi jsme na jedne zastavce sice malem ujeli, ale jen malem. Z tech 16 $ to stalo.
Vlacek nas vratil zpatky, sedli jsme do auta a jeli bydlet.
Dnesni noc spime v hotelu Wawona. Je to misto, kde si postavil hotylek clovek co objevil ty sekvoje. Onemocnel TBC a doktori mu davali nekolik mesicu zivota. Tak se vydal navstivit misto o kterem slysel, ze je nadherne, Yossemity. Tam take jako prvni objevil sekvoje, premluvil kongres aby z toho udelal narodni park a dozil se 95 let.
Tedy takovy clovek si samozrejme vybral pro svuj hotel krasne misto.
Hotylek byl bily jako ze zacatku stoleti a mel bazen. V bazenu byla tepla voda a jinak nikdo. Udelalo nam to moc dobre!
Vzhledem k cenam jidla v hotelove restauraci jsme povecereli v houpacich kreslech na verande hotylku z vlastnich zdroju a sli spat. Tedy nejdrive sprcha. Zase uzasny secesni zazitek. No a jeste k autu se ujistit, ze jsem v SF nezapomela pas. Nezapomela. Ale cestou k autu jsem uvazovala o tom, zda toho medveda eventuelne hulkama zazenu.

sobota ,15.9.

Se vstavanim opet nemame problem. V dnesnim hotelu mame tzv.kontinentalni snidani.
Obnasi to caj, kavu, dzus, orestovane toasty nebo donuts, samozrejme neco sladkeho a vajicka na tvrdo. Ale je to ok. Po tech salamech jsou vajicka vitanou zmenou.
Jogurt jsme uz okusili, chutna jako sadra.
Po osme hodine vyjizdime smer Glacier point. Asi 20km do kopce, kolem vyhlidek na half dome a vodopady. V cestopisech, ktere jsem cetla, se pise na jare o mohutnych vodopadech ale take o desti a mracich. My mame blankytno, teplo ale holt sucho.
V zime bylo malo snehu, na jare a v lete malo prselo, vodopady nevodopadi ;(.
Po te , co jsme se povinne nakochali, jsme sjeli dolu a prejeli do vedlejsiho udoli, Yossemity valley. Tim proteka reka Merced. Cista, nadherna, tepla, piscita. Tak jsme u ni stravili obed, odpoledne a vecer. Splhat k vodopadum zadnou cenu nemelo.
Se setmenim jsme se nastehovali do Curry village. Vcera stal hotel se snidani 150$, dneska stan se dvema zeleznyma postelema 120$. Bylo to osklive! Na jednu noc je to ok.
Na nekolika webech jsme cetli, ze tu byla lidem v noci velka zima. Tak jsme meli ssebou nase spacaky. Bylo sice teplo ale, po te, co letos zde delali velkou cistku kdyz umrelo nekolik lidi na nemoc prenasenou mysma, jsme se ve vlastnim citili lepe.
Ve 20,00 jsme se vydali do zdejsiho amfiteatru na film o medvedech. Nasi kamaradi je zde videli. My ne ;( , nebo :) ? Kazdopadne pri nocnich vyletech na wc jsme se rozhlizeli. Driv byli medvedi atrakce a byli turisty krmeni, coz se casem zvrhlo a medvedi se krmili sami, obcas turisty. Dnes se nesmi dat ani veverce orisek.
p.s. zde je treba pridat den nebo dny podle toho jak moc chce kdo chodit.
nedele 16,9.

Rano je zase brzy. Ale kdyz vstaneme, potkavame jiz batuzkare na odchodu na turu.
Odjizdime z parku na vychod pres Tioga pas. Tam zaciname tusit co nas na dovolene ceka ;)
Petr se zacina potit pri behani po skalach ktere se mu libi. A ze jich tu je!
Jsou v kombinaci s jezery a jezirky, loukami a potoky. Jsou uplne hladke a stoji na nich balvany velke jak telefonni budka. Je to fotogenicke.
Nahore se autem vysplhame na oblast Tolumna medows. Loukama proteka kouzelna ricka Dana a Petr si zacina myslet, ze se sem bude muset jednou vratit. Pokud mozno s kolem.
P.S. zde nahore jsou take moznosti ubytovani a je jiste krasne zde zusta dele, je li na to cas.

Po sjezdu z pasu se objevuje jezero Monolake. Ale k tomu se vratime pozdeji.
Ted jedeme 50km zajizdku na sever do opusteneho zlatokopeckeho mestecka Bodie.
Cestou premyslim, zda to neni pro Petra zbytecna zajizdka. O to vic me tesi, kdyz vidim, ze, kdyz tam dojedeme, je stejne nadseny jako ja.
Poslednich 5km je cesta prasna. To aby se clovek naladil na rok 1859 kdy zde Bodie a jeho partner nasli zlato.
To mestecko mi tak ucarovalo, ze jsem na internetu a v literature se snazila o nem dozvedet vic.

Bodi a partner zde nasli zlato. Jak mohli poznat, ze prave zde je v nejakem kopci zlato netusim. Pak potrebovali lopaty a jine nacini z mestecka vzdalenem 15 mil. Jenze jim bylo jasne, ze kdyz to tam koupi, rozkrikne se, ze neco nasli a pujdou jim mistni v patach. Tak jeli nakupovat kdyz se blizila snehova vichrice, blizzard. Stopy zametli, ale Bodieho nasli pod snehem az na jare. Tedy si bohatstvi moc neuzil. Stejne se to rozkriklo a vzniklo zde mestecko. Melo nejhorsi povest ze vsech zlatokopeckych mest. Kazdy den vrazda. V jednu dobu zde zilo pry az 15000 lidi. Byl zde dul, hotely, bordely, herny, obchody, cinska ctvrt sluzeb jako pradelny…pak doslo zlato, mestecko dvakrat vyhorelo a v roce 1939 bylo opusteno natrvalo.
Stravili jsme zde asi dve hodiny. Meli jsme stesti na pocasi. Slunecno, teplo tak akorat, modre nebe. V lete tu byva az 45 tepla, v zime minus 30 a cely rok desny vitr. Bylo to uzasne, v domcich, skole, obchudcich, hotelech, klubech, vsude zustaly davne predmety, dnes zavate prachem. Clovek ma pocit ze lide odesli vcera. Do domku bylo videt pres okenni skla. Kolem stara auta, kocary…. uzasne.
Ucapani jsme asi v 14,30 vyjeli zpet smerem Mono lake. Zajeli jsme stranou od silnice se naobedvat. Bohuzel jsme zjistili, ze jedna konzerva rybicek je dobra a druha s nejakou horcicovou omackou hnusna. Tak jsme se dojedli mrkvi a jelo se dal.
Mono lake je jezero z nehoz se zacala cerpat voda myslim ze pro los Angeles. Kdyz odcerpali asi 20m vysky vody objevily se tufy, takove krapniky na stojato. Bile ruzne tvarovane homole a spicky. Na suchu se rozpadaji, tak jezero zase pomalu zalevaji a za par let tahle nadhera bude zase pod vodou. My jsme si ji stihli projit. Bile cukriky posypane cernymi teckami musek. Ty jsou pry slane a indiani je jedli jako orisky. Tohle jsme vynechali. To uz bylo sest a nas cekalo 200km do dnesniho hotelu smer na jih v Lone Pine. Prujezd byl hezkou krajinou a odbocky do strany by vedly ke krasnym vysokym horam. Nestihame. Petr trpel, ale nastesti se setmelo a on na tu krasu uz nevidel.
V osum za tmy jsme v hotelu v Lone Pine. Byla to kdysi posta na preprahani, trading post, a pak zase hotel kde bydleli znami herci kdyz se v okoli nataceli nejake kovbojky. Jejich fotky zdobi hotelovou halu. Stihli jsme i veceri u cinana. Po dvou dnech studene stravy je ryze neco super.
Whisky z vlastnich zasob, zazracna sprcha a sup na postel. Dnes to bude o toleranci, velikost queen, spolecna matrace…. kazdy pohyb citi i ten druhy

pondeli 17.9.

Rano jsme objevili, ze hotel ma internet a tak jsme dali svetu vedet, ze se mame dobre a ze se ozveme az projedeme Death valley. A jeli jsme snidat snidani ze supermarketu do mistniho parku. Jedina zelen sirokodaleko. No jeste hrbitov, ale to nam bylo blby. Do DV to bylo 100km. Petr tam zajizdel s tim, ze to asi nebude nic moc. To bylo pod dojmem poradu, co jsme nedavno videli v tv. Jenze tenhle nazor ho rychle presel. Vsemozna kombinace barev kameni a pudy v nejroztodivnejsich formacich ho rychle uchvatila.
V nadseni ho brzdila jen stale stoupajici teplota. Nakonec jsme na termometru auta nafotili 44 C. Za tehle podminek jsme vystupovali z auta jen kdyz jsme fakt museli. Jinak jsme fotili z auta jako japonci ;). Kdyz jsme se prece jen vydali do jednoho kanonu ja to vzdala velmi rychle a vratila se do auta a Petr se vratil uvareny na mekko. Ale nevynechali jsme skoro zadnou nabizenou atrakci. Nejvic nas nadchla asi barevna kombinace Artist palet, A na nejnizsi misto sveta jsme s podivali z Dantovy vyhlidky, kdyz jsme vyjeli 20km do kopce. Dalo by se tu pojizdet dele a vydavat se do opustenych cipu udoli smrti, kde stoji dokonce i zamek. Ale nebyl cas. A bez nebezpeci to neni, nedavno nasli kostry rodiny asi 5km od auta kdyz mu praskla pneumatika.

Ted jsme na silnici do Las Vegas. Navigace ukazuje, ze mame jet 48km rovne a pak doprava. Jsou to uzasne prostory. A architektura je stejne uboha jako byla v Kalifornii. Ted jsme uz totiz v Nevade.
A po ceste krajinou nikoho jsme od jihu hupli do vecerniho provozu Las Vegas ;).
Samozrejme na 2. ci 3. krizovatce jsme to my a navigace neuhlidali a uz jsme zase za Petrova hubovani jeli jinam nez jsme chteli. Ale ukazalo se, ze je to dobre. Po prvni otacce vidime z mostu od zapadu cely strip s hotely a hotel Mandala Bay se leskne jako by byl ze zlata.
Nas dnesni hotel je ale Motel 6 na jihu Las Vegas. Ma to tu vyhodu, ze zitra odjedeme odtud hned dal na jih. Do mesta dnes vubec nevyrazime. Budeme tady na konci dve noci. Dnes fasujeme s tmou klice od pokoje. Vedle nas totez dva cesi. Jsou to teprve druzi cesi kdyz nepocitame cyklistu s ceskou vlajkou, ktery jel pres Yosemity na kole na tezko.
Mame pokoj v prizemi, tak vytahame vsechny veci do pokoje. Potrebuji jiz reorganizaci. My potrebujeme po dnesku bazen. Z nej pozorujeme trpyt Las Vegas.

utery 18.9.

Vstavame dnes docela vcas. Ja si plnim typicky americky umelohmotny kelimek s vickem typickou americkou kavou a vyjizdime smer Grand Canyon.
Na konci mesta zastavujeme na nakup v retezci Wolmarktu. P.s. je rozumne v kazdem velkem nakupnim centru pozadat o zakaznickou kartu, dostanete na ni vyznamnou slevu uz pri tom prvnim nakupu.
Pred nekolika desitkami let bychom byli v jirikove videni. Dnes konstatujeme, ze nic moc. Nakonec neco davame na jidlo dohromady. Koukame se po oznaceni „evropsky tip” jidla. Pak je nadeje, ze to nebude tak silene sladke. Tyka se to chleba i sunky. Na okraji mesta snidame v parku a jedeme na jih. Navigace dnes hlasi 70km jizne pak doleva. Doleva je na silnici 66.Tak tam odbocujeme a zastavujeme ve dvou mesteckach, ktere ze slavy tehle silnice dnes ziji. Ta auta co zde dnes stoji zarostla v krovi a zrezivela jsme pred rokem videli na Kube nablizkana a v provozu.
Dnes ma Petr v aute dlouhou streku. Asi 500km. Tak kdyz na opustenem nadrazi zeleznice Santa Fe v Sulignamu obedvame, pije dobrovolne red bull. Ale funguje to. Ted je 22 hodin a jeste nespi. Naopak prohlizi si fotky ve fotaku a hlasi, ze je to pruser. Ma jich uz 550 a VSECHNY jsou krasne. Hezke to ale opravdu bylo. Prijeli jsme tak akorat stihnout zapad slunce nad Grand Canyonem. Vse se obarvilo do temneruda. Pak jsme jeste byli v kine na filmu o Grand canynu. Fakt hezky. Ten Powell musel byt cislo. Bezruky general ktery dokaze presvedcit deset muzu aby s nim se pokusili sjet naprosto neznamou reku….
Pak k mexicanum na veceri a do hajan! Tedy ja, Petr stale prohlizi ty fotky.
P.s. bydleli jsme v mestecku hned pred narodnim parkem Tusayan. je to levnejsi a blizko kina.

streda 19.9.

Nespechame, bydlime hned u hranic parku. Tedy prvni turisticky bus jede v 5,00 aby turiste videli vychod slunce… no tak ten jsme nestihli ;).
My jsme v parku tak v 9,00. Nejdriv jedeme na zapadni cast jizniho okraje kanonu. Tam se smi jen se shuttle busem. Na kazde zastavce vystoupime, pokochame se, nafotime, nastoupime… no a v poledne jsme ufoceni a ukochani zpatky v centru abychom to same zopakovali na vychodni casti. Na vychodni casti jezdi busik ale jen kratkou trasu. Tak nas brzy vraci k nasemu autu. Presedame a odjizdime podel kanonu na vychod. Na prvnim parkovisti zastavujeme. K snidani kolac, pak dve mysli tycinky… no chutna nam. Mame salat se zbytky vcerejsi porce od mexicanu. Jsme pouceni a odted si objednavame jen jednu porci dohromady.
Posilneni se propracovavame podel dalsich a dalsich vyhlidek v vychodnimu okraji parku.
U silnice je znacka „pozor puma” a z indianskeho muzea upozorneni, ze nemame skadlit chrestyse. Zlaty Salzburg!

Ze dvou vyhlidek je okem videt na pereje Colorada a nasim dalekohledem dostavaji i z te dalky uctyhodne proporce. Vcera v tom filmu ukazovali zacatky spluti Colorada. Nevim kde vzali herce do toho filmu, kteri byli ochotni jet na voru a po te, co se rozpadl, proplavavat ty pereje v historickem obleceni. Stale si rikam jak byli ti nasi predci statecni! Nas vozi auticko k chodnicku, zadny indian do me nestoucha sipem a do bedny s jidlem si mohu kdykoliv prisypat led. A mnozi dnes povazuji takovouhla dovolenou za dobrodruzstvi… no pri tom obede jsem se po te pume trosku rozhlizela.
Na posledni vyhlidce jsme s oatatnimi fotografy vyckali zapadu slunce. Uzasna hra barev a stinu! V tehle casti jsou obnazene nejstarsi horniny, 20miliard roku! A pak uz jen za kopecek do nejblizsiho mesta Cameron. Spime opet v hotelu na miste trading post. Dnes je tu maloobchod na prodavani suvenyru. Stetsony, indianske panenky, ponca, drevene kolty… Dnes uz jsme to zmakli. Jedna porce na pul… tak jsme to dojedli ;) dobrou!

ctvrtek 20.9.

Rano se docela povalujeme a v klidu snidame na zahrade hotelu. Ale pri jizde smer Page pak nevime jaky cas vlastne plati, protoze je zde jina casova zona a zda nejedeme pozde. Nejedeme. Tak se muze Petr jit podivat na Podkovu neboli veeeliky meandr reky Colorado. 15 minut do kopce tam, 15 minut z kopce zpatky piskem. Tak to jsem vzdala.
Musela bych jit svizne. Meli jsme v Page v poledne termin.
V Page jsme byli vcas. U agentury, ktera porada vylety do Antelope canyon jsme si jiz dopredu zabookovali vylet na 12.hodinu. A to uz nekdy v dubnu. Tenhle termin je rychle vyprodan. Souteska je nahore otevrena a v poledne do ni padaji slunecni paprsky, ktere vytvareji krasne svetelne pruhy.
Jenze tohle chce videt hodne turistu, tak to tam vypadalo jak na promenade.
Ale meli to dobre zorganizovane. Do horniho kanonu se da jit jen s agenturou. Cela oblast patri indianum Navajo. Je to stejne zvlastni jak malo prosperuji. Neumi s penezi hospodarit. Tedy te od centraly agentury odvezou asi 20km za mesto do pouste. Tady je zkamenela duna vyhlodana vodou do uzasne soutesky.
Pruvodci poukazovali na to odkud clovek nafoti nejhezci zabery. Po chvili mi Petr rika, Iri , me je spatne, ja uz se ufotografoval ;).
Ufotografovane nas agentura odvezla zase zpet do Page. Nakoupili jsme si obed, poobedvali v parku s travou a lavickama a sup do auta a znova do te oblasti. Tentokrat do dolniho kanonu. Tam uz se muze neorganizovane. Samozrejme po zaplaceni vstupneho. Ale jen po povoleni navajo. Kdyz nekde v dalekem okoli prsi, do soutesky se nesmi. Privalova vlna zde utopila vypravu. Vstup do soutesky vypada jako zmije. Vstupovala jsem do ni s obavama co moje nohy. S pomoci hulek, zebriku a Petra jsem ji prosla. UZASNE!!!! Jeste hezci nez ta rani. P.s. vstup se plati zvlast do horni soutesky a do dolni soutesky a pak jeste do oblasti navajo indianu. Pokud stihnete obe soutesky v jeden den platite indianum jen jednou.

Upoceni a upatlani jsme se vratili k autu a prejeli na prehradu jezera Powel lake. Prehrada se naplnovala 17 let.Vznikla vodni plocha ohranicena jen skalami. K vode vedou asi jen 4 silnice. Delka velmi rozeklaneho pobrezi je pry stejna jako delka zapadniho pobrezi USA.
Jsme dnes nasyceni dojmy a tak na vyhlidce co je kousek po silnici za prehradou nevyckame ani zapadu slunce a jedeme bydlet.
Dnes je to B&B u mistnich. Rose walk in. A opravdu, v te pousti maji pred domem zahradku a pani domaci je na ni pysna. Musi ji zalevat rano a vecer. Jiz nejakou dobu je nam jasne, ze zde nedavno muselo prset. Na krajine je to videt, poust kvete.
Pani domaci nam to potvrdila. Pry tyden prselo, vsichni byli stastni a fotili si to. My jsme stastni ze uz neprsi. Nejen, ze by spousta veci nebyla videt, jako treba GC. Ale leckam bychom v te hline nemohli!

Domaci maji nejake napady co bychom mohli zitra delat. Letet letadlem, jet lodi pres jezero cely den…Vestinou hodne drahe. Tak dekujeme a jdeme nakupovat jidlo, benzin, penize.
Dnes spime v suterenu rodinneho domku. Je nas tu sest pokoju a jedna koupelna s WC. Tedy kazdy ciha na otevrene dvere koupelny. V patre je taky, ale tam se evidentne nikomu nechce.
A tak po zvladnuti uplne nesmyslneho modelu sprchy a armatury usiname.
Zastaraleho typu armatury se dvema separatnimi kohoutky na teplou a studenou vodu a s kombinaci umyvadla bez spuntu. A nekdy se musi kohoutek tlacit aby vubec tekla voda, to uz se mi ruce nepodarilo umyt vubec. Prepinaci kohoutek sprchy je vzdy pod sprchou dole, tedy budto nohou, nebo mas mokrou hlavu. A jit spat znamena vysplhat se na postel. Proc maji tak vysoke matrace a nekdy dve na sobe nevim, jak se dostanou na tuhle postel mali japonci netusim. Kdyz mame s Petrem spolecnou matraci bojujeme oba celou noc abychom se neskutaleli do stredoveho doliku. Ale asi jim to takhle vyhovuje. Okna jako v Anglii, vysouvaci nahoru. Tedy ve vyssich patrech zvenci neumytelna.
p.s organizace pro antelope upper canyon: www.antelopecanyon.com bydleni: http://www.rosewalkinn.net/pages/home patek 21.9.

Snida se v kuchyni domacich u maxistolu. Domaci vyrabi placky na ktere je desne hrdy. My to klasifikujeme jako livancove palacinky. Ty moje nebyly durch, ale kava byla konecne dobra. Nechavame se povinne vyfotit do rodinneho alba a vyrazime k jezeru.
Myslime si, ze chceme jet lodi na kratsi cestu po jezere, ale lod nam ujizdi. Zkoumame jake jsou jine varianty zabavy a rozhodujeme se pro to pujcit si jet boat. Neco jako motorka na vode. Nasedam za Petra se smisenymi pocity a pevne sviram madla. Ale i Petr vyjizdi nejdriv s respektem. Projizdime ven marinou s housboaty ktere jsou k pronajmuti. Takove chaty s nekolika loznicema a koupelnama. Ale umime si predstavit s partou nebo rodinou odjet nekam mimo civilizaci. Uzivat si klidu a koupani.
My se vydavame do blizkeho canyonu. Petrovi otrlo, takze pridava na rychlosti a ja a me kycle mame co delat abychom to ustaly, tedy usedely.
Jezdime bez spatneho svedomi ze nekoho rusime, protoze okolo jsou jen skaly.
Hodina nam oboum staci. Ja se vyplazim ze skutru, natankovali jsme, zaplatili a hup do jezera. Dobrovolne ;).
Ta koupel byla po tech poslednich skalnatych dnech uzasne prijemna zmena.

P.s. marin je tam asi vic, tahle se jmenuje antelopepoint marina, lakepowellhouseboating.com‎

Bohuzel nam na cachtani nezbyva moc casu pokud chceme stihnout zapad slunce v Monument valley.
Stihame. Vjizdime do parku okolo 17,00. Jsme tu tak pozde , ze nas je v parku uz jen velmi malo. Park opet patri Navajo indianum. Zacatek cesty v parku je z kopce a indiani ji nechavaji neupravenou aby lidi odradili od toho tam vjet vlastnim autem. Zbytek jednosmerneho okruhu je jiz dole o.k. Kdo zaplati indianum, toho vezmou do parku na otevrenem voze. Turiste kaslou cervenou hlinku asi jeste rok. Indiani berou turisty i mimo jinak otevreny okruh, ale ten okruh uplne staci. Jedeme tedy po prikazanem smeru a polovina okruhu je nadherne nasvicena zapadajicim sluncem. Druhou pulku si uzijeme zitra rano.
Budeme zde totiz spat. Spat se zde da budto v SILENE drahem hotelu hned u MV, nebo v DESNE drahem, vetsinou vyprodanem, hotelu kousek dal, nebo stanovat v cervene hlince, coz je jen pro pokrocile. Petr ostatne navrhuje ze me namaze a pak v tom prachu vyvali, takze budu mit ochranu kuze jako Himba. Odmitam, ale je fakt, ze kuze i vlasy jsou uz hodne presusene.

Zpatky k tomu spani. Inspirovana jednou cestovni zpravou na internetu se mi podarilo vykorespondovat s kempem pronajem kabiny. Ja cetla tu cestovni zpravu tak jsem nebyla tak prekvapena jako Petr kdyz jsme se ke kabine dostali. Dole normalni kemp. Kram, pradelna, pomalu fungujici internet, bazen. Pak zaparkovani velky bydlici, stany a nahore nase kabina.
Zvenci chatka s verandou, zevnitr loznice, predsin, koupelna, obyvak s tv a prehravacema kompletne vybavena kuchyn. Rano pak z okna pohled na MV. To vse za 100$.
p.s. je to treba vykorespondovat nelze objednat jinak. campground@gouldings.com

sobota 22.9.

O.K. Jedeme druhe kolo MV. Je to kratsi, protoze vetsi cast okruhu byla pod sluncem vcera.
Nahore me Petr foti u indianskeho obydli. Je to takova kopule z hliny. Navajo hogan. Ale kdyz indiani dostali od vlady bydliky, udelali si z nich skladiste a nadale bydli v kopulich. Tam neni horko.
Uspokojeni opoustime MV a jedeme smer Durango. Po par kilometrech opoustime hlavni silnici a sjizdime nejdriv k vyhledu jak Juan river dela 4x zatacku. Nevracime se odtud jako vetsina turistu zpet na hlavni silnici ale pokracujeme dirty road udolim Valley of Gods.
Obloukem pres tohle udoli se na hlavni silnici vratime. Je to MV ale jinak. Bez turistu. Citime se zde velmi krasne.
Kdyz se nafotografovani vratime zpatky na hlavni silnici je to blizko mestecka Bluff.
Je tu restaurovany stary „fort” kde zilo 50 rodin mormonu. Sruby meli do ctverecku, okna a dvere dovnitr, takze to tvorilo jakousi pevnustku. Domky jsou vybavene jako kdyz zde tehdy zili lide, skolicka, kostel. V kostele Petr zustava natazen lezet. On se mi v tom horku v udoli zase ufotografoval.
Ja jdu po tech domcich. V jednom z nich je kniha. Jeden z tech co zde v roce 1880 zil namaloval celou cestovni anabazi. Zacal nalodenim v Liverpoolu, na lodi,v podpalubi, pristani v N.Y., cesta prerii, vozy pres reky, snih a vanice, pohreb… ty vozy stoji na dvorku. Jsou malicke. Kolik toho lide tak asi mohli pro rodinu ssebou vzit? Co je motivovalo? A jaky meli pocity kdyz prisli sem a usadili se tady? Zeleno je jen kolem reky a ta kdyz se rozvodnila jim leccos vzala.
Kdyz se Petr vzpamatoval jedeme dal. Jedeme krajinou kde je jen kamen, zadny zivot a kdyz se nejaka obec objevi je to des. Prijizdime do mesta Cortez ve state Colorado. S pomoci vousateho motorkare Petr umyl auto od toho cerveneho prachu. Ja se s vousacem vyfotografovala a popovidala si s nim. Ptal se jak vypada Evropa… hodne lidi?
A jeli jsme dal. Najednou se objevily listnate lesy. Jsou uz podzimne zbarvene.
Okolo odbocky ke starym indianskym vesnicim v Messa verde jen projizdime, je uz pozde.
Kousek dal mi Petr hlasi, ze vidi lyzarsky vlek! Do mesta Durango, kde dnes spime, to mame uz jen 18km. Jsme radi.
Kdyz zde vypukla zalata horecka myslel si jeden podnikatel, ze zde vznikne prosperujici velkomesto a postavil zde hotel Stratter. A zde dnes spime.
webka hotelu: www.strater.com

nedele 23.9.

Vcera vecer jsme si jeste prosli mesto. Asi behem 60minut a to jsme jeste hledali kde budeme jist ;). Nakonec jsme skoncili v mistni hospode. Meli v nabidce zebirka tak si je Petr dal a k tomu pomfrity. A protoze chtel pridavek prinesli mu to same jeste jednou. Tak ja jsem mu snedla dvakrat fazole a kukurici. Na hranolky jsem chut nemela. I ty byly nasladle jako temer vse tady. Na tech zebirkach byla karamelova omacka. Jak ale dokazali udelat ty brambory sladke nevim. Vedle nas sedela u piva parta mladych. Proste prima americka sobotni nalada. Jen to pivo nic moc. Petr dostal neco jako radler a na sklenici mel napichnuty citron. Moje bylo tmave a vcelku slo.
Rano nas vzbudilo houkani masinky z nadrazi ktere je za rohem. Asi se uz moc tesila na cestu. Masinky, ktere zde jezdi, jsou neunavne stare damy.
Kdyz v mistnich horach bylo objeveno zlato a stribro postavili do mestecka Silverton zeleznici.Vede canyonem kam jinak neni pristup. Pry ji postavili za devet mesicu.
Vozila rudu ale rychle pry byla pochopena jeji cena i z pohledu turistiky. A tak dnes odjizdi jeden vlacek v 8,30 a druhy v 9,15 smer Silverton. Odtamtud zase zpet v 14 a 14,45. V lete se to muze spojit s raftingem na jednu cestu po rece co tece udolim. Ted je malo vody.
Jizda je mozna v zavrenem vagone ruzne luxusnich trid.
Nebo ve vagonku, ktery ma lavice podel a zadne steny. Spolehali jsme na to, ze nebude lejt a zabookovali z domova dve mista v tomhle otevrenem vagone a dobre jsme udelali.
Po te, co vlacek projede minicentrem mesta, pak predmestim kde jsou domy s vlastnimi golfovymi hristi na jedne strane a sidliste s bydliky velmi tristni povahy na druhe strane, vjede do soutesky reky Animas.
Vlacek jede vysoko v uboci, kolem jsou barevne podzimni stromy, dole modra reka, masinka z nas dela sazema smoury… nadhera! Po trech hodinach piskani masinky a fotografovani na obe strany vagonku jsme najednou ve meste Silverton. V dobe zlatokopecke horecky delila „trida” Green line „mesto” na oblast chodicu do kostela a oblast zkazenych mravu. Dnes uz jen u nadrazi lakaji dva barevne domy turisty na jidlo tvrzenim ze byly vyhlasene bordely.
Prosli jsme „mesto” sirokymi ulicemi jak z kovbojek. Nektere domy take vypadaly, ze se z tech casu nezmenily. Nepochutnali jsme si na mexickem jidle a vlacek nas uz zase svolaval piskanim, ze se pojede domu. Tak to byly zase ctyri hodiny foceni, tentokrat opacnym smerem. Pak jeste muzeum na nadrazi. Nastesti zavirali a tak musel jit domu i Petr. ;)
Dnes jsme se rozhodli jit na jidlo v nasem starosvetskem hotelu. Byl postaven v dobe secese. Ale takove jine, americke. V hospudce hrala kapela starsich panu skvele country, obsluha byla jak z limonadoveho Joea. Jidlo bylo faj, tak jsme vydrzeli do 23,00. A pak na kute.
p.s. webka vlacku je http://www.durangotrain.com/ a je lepe mit misto smerem na vychod tedy vpravo po smeru jizdy tam.

pondeli 24.9.

Je zatazeno a prsi. Kdyz z Duranga vyjizdime na sever do hor potkavame snezne pluhy.
Ale ani tohle pocasi nemuze potlacit zarivou krasu okolni krajiny. I ted s jen tu a tam slunickem jsou ty cervene a zlate stromy nadherne. Americke topoly. Jedeme po milion dolar highway. Driv, kdyz se zde vozila ruda auty, leskla se pry silnice zajezdenymi ulomky drahocenych rud. Pomalu se prokousavame s mnoha fotografickymi zastavkami horama na sever. Za horama odbocujeme na zapad smer Moab. Jedeme venkovem. Kdyz se objevi staveni je kolem nej bordel hlavne ze starych aut. Ne, ze by je meli na hromadce ale hezky rozesete po celem pozemku v ruznem stavu rozpadu. Porad jeste poprchava a nad horama visy tezke mraky.
Tohle pocasi vydrzi do te doby nez vjizdime do narodniho parku Arches. Zacina sviti slunicko tak mame ty kulisy s uzasnymi mraky a duhou. S tmou opoustime park smer hotel.
Ja zjistuji ze se do me pripravy vloudila chybicka a nevim kdy mame byt zitra rano na letisti kde mame objednany let. V nasem hotelu motel 6 nejde internet tak musim do sousedniho Motel 8a z pocitace vydolovat ty zapikolovane informace. Jeste jedeme nakupovat do maxiobchodu. Opet konstatujeme, ze maxiobchod znamena, ze vse maji v maximalne velkem baleni a ze nase samosky maji stejny nebo lepsi sortiment.
Tak uz se jen rychle najist a spat.

utery 25.9.

Rano se vstava…. snida…. vyjizdi…. letiste je blizko tak 15 mil na sever.
JSEM BLB!!!
Nejen, ze jsem si nevytiskla mapu ( na zadne mistni neni letiste namalovane) ale nenapada me vcas kouknout se na zvetseny obrazek v navigaci. Proste si myslim, ze canyonland field AP je v CLNP. Vjezd do vstupu do parku je 20km dlouhy! U brany nam potvrzuji co uz taky tusime, jsme spatne. Zpatky 20km na silnici a 10 po ni k letisti. Na letisti jsme meli byt prave ted!
V aute je dusno! Nicmene to nevzdavame, kdyz dojedeme na letiste, jdu do kancelare a omlouvam se, ze je to moje vina….a slysim, ze to nevadi, zadny problem, jsme jedini dnesni pasazeri a ze to bude dnes krasny let . UF!!!!!

Nasedame s pilotem do maleho letadelka a dve hodiny krouzime na krajinou kam se jinak neda dostat. Vidime nepopsatelne rokle, skaly, spojeni reky Green river a Colorado, dostavame se na vychodni okraj jezera Powell lake. Je to uzasne. A nas pilot je u vytrzeni take. Diky mrakum a slunci jsou podminky o kterych tvrdi, ze jsou tak trikrat za rok. Cestou vidime buvoly, ktere se zase pred nejakou dobou vysadili a ranch kde se skryval Butch Cassidy a jeho parta. Sundance kid zde nikdy nebyl, zato zde byl nekolik tydnu Robert Redford nez zacal ten film tocit.
Levny ten let nebyl, ale shodujeme se v tom , ze to stalo za to. Tohle se jen tak videt neda.
P.s lety: http://redtailaviation.com/tours.php fly@redtailaviation.com

Loucime se s pilotem a odjizdime do mesta hledat agenturu, ktera by zitra pujcila Petrovi kolo. Jsou zde povestne hladke skaly, raj bikaru. Vubec potkavame vcelku dost aut, ktera maji na strese kola nebo lode.
Petr je uspesny na prvni pokus vedle naseho hotelu, tak jedeme jeste dal do mesta hledat hrackarstvi, tedy spis takovy obchod vsechno za dolar. Mame za ukol privezt track auto Eliskovi. Dari se. Jsou tak krasny, ze ma Petr problem vybrat to spravne. Na silnicich zde jezdi „zive”. Moc se mi ta „auta s usima” libi. Rano jsme videli takove velemonstrum a za sebou mel obytny prives!
Zato pri vyberu Barbie pro Marlenku se Petr nevmesuje ;)
Okukuje tou dobou v jinem oddeleni instalatersky material. Privadi ho to v uzas. DES!
Ve 14,00 jsme v motelu. Motel ma bazenek. Je to ulevne. Puvodne si myslime, ze nas to uspi, ale neda se. Slunicko uz zase sviti a taha nas ven. Tak jedeme znova do Arches.
Neco autem, neco pesky, domu nakonec zase za tmy. A tomu rikame odpocinkovy den!

streda 26.9.

Cekam az se Petr oblece, nasnida, najde vse potrebne a zmizi. Ja mam volno. Meju sebe, peru, rovnam tasku, tridim z papiru co uz nepotrebujeme, zkoumam z pruvodcu trasy dalsich dvou dnu… to zas bude narez!
A dopisuji zapisky nekolika poslednich dnu ;)
Je 14,30 petr jeste nikde. Rano prselo, ted sviti slunicko. Jdu na bazen.
Na bazenu jsem vydrzela do 16,00. Pak uz jsme si rikala, kde Petr je…. a sla se kouknout na pokoj. Byl tam, prave dorazil. Je prevelice spokojeny!
Docetli jsme se, ze Moab je kolebkou mountinbiku. Pujcili mu pry skvele kolo a on se vydal do oblasti Slick rocks. Jsou to uplne hladke skaly, ktere ale neklouzou. Jsou to takove bobanky nahore mene a dole vice strme. Rano po desti tam byl uplne sam az znejistel. V poledne potkal prvni jine cyklisty a pozadal je aby ho vyfotili….anglicky.. ukazalo se , ze to jsou cesi ;). Pak se objevovali dalsi cykliste. nekteri pry namakani, jini nahoru i dolu tlacili. Petr se vratil spokojeny a vyskotaceny. Protoze i ja jsem chtela dnes opustit hotel, vyjeli jsme autem jeste ke Coloradu. Je to vazne cervena reka, takove tekute kakao.
Kdyz uz to dal bylo jen pro ctyrkolky tak jsme to obratili a domu. Jeste bazen a to byla posledni kapka pro Petra. Dalsi jeho vecerni program byl jasny. SPANEK!
P.s. pro ty co radi chodi se da pobyt v moab prodlouzit a prodlouzit a prodlouzit, vylety do needles, do canyon land, da se tam jezdit ctyrkolkama nebo raftovat nebo jezdit po rece lodi treba pri zapadu slunce. raft nas nelakal. je to jen adrenalin a z prirody nemas nic. oba jezdime na vode, tak tenhle druh adrenalinu nepotrebujeme zrovna tam.

ctvrtek 27.9.

Rano jsme si mysleli, ze vyjdeme brzy. Ale Petr spi jeste v pul osme. Tak vyrazim z hotelu v devet. Jeste nakoupit jidlo a v deset vyjizdime z Moabu. Prehodnotili jsme plany a vyjizdime dal jizni cestou. Tedy pres Nativ Bridge a pak pres most pres Colorado river kdyz se vleva do Lake Powell. A po te krajinou nikoho na sever zpet na silnici c 12.
Prvni zastavka je v obci Bleeding v informacnim centru. Maji zde internet a dobrou mapu oblasti kam pojedeme. Na lavicce snidame. Petr sve oblibene kakao znacky Nestlee. Vubec v krame je hodne produktu jak je barevne a tvarove zname od nas. Ja vim, clovek by mel v cizine poznavat nove, kdyz ale oni vse sladi!! Jednou to zkusit jde ale jinak radeji hledame potraviny s oznacenim europalike.
Odbocujeme k Natural bridge. Zklame nas. Okruh je pro nas nudny. Uz jsme toho videli asi hodne. Ale poucila jsem se jaky je rozdil mezi Arches a Bridge. Arches je vyfoukany, Bridge podemlety vodou. Pokracujeme desitky kilometru krajinou kde nikdo nezije. Jako kdyby mezi Budejovicema a Prahou nebyl jediny domek. Tedy ne uplne, zahledla jsem koutkem oka staveni. Byl to lom. Nejblizsi „obec” byla odtud 140km daleko. Skvela pracovni prilezitost!
Projizdeli jsme dvema hlubokymi canyony. Jeden reky Colorado a druhy Devils creek. Oba meli v sobe tekutou cervenou antuku. Pak vyhlidka na Powell lake, tentokrat od severovychodu. Zde je jezero jiz castecne zanesene piskem co sem potoky a reky ssebou nesou. I marina co zde stala je jiz na suchu.
Dal pokracujeme zase krajinou sutru, pisku a nikoho. Jedeme oblasti Capitol creek. Na levo je nekde ten ranch kde se skryval Butch Cassidy. Tam se zakon za nim nedostal. Byl z mnohacetne mormonske rodiny. Vida ani prisna rodinna moralka s nim nic nesvedla. Specializoval se na vykradani dostavniku a vlaku. Nejblizsi mesto bylo znamo jen tim, ze tam stavel dostavnik. Kde tady ale stavel vlak vazne nevim. Asi musel „za praci” jezdit dost daleko.
Po asi 100km opustenou krajinou prijizdime do obce Hanksville kde na kraji stoji opustena benzinova pumpa. Voda smetla vesnici i s pumpou. Donedavna pry mela na sobe ceduli s cenou benzinu za galon z te doby.
Tahle reka Freemont, ktera nas provazi dnes odted az do konce nasi etapy, se dnes ale tvari krotce.
Mijime stara indianska sgrafita na skale. Vjizdime do udoli Fruity. Zde zily mormonske rodiny. A hospodarily! Dodnes je zde sad, kde si muzete natrhat ovoce a pak zaplatit. Take je zde domek kde zili, ale je jiz po 17,00 hodine zavreny. Nelitujeme toho. Vubec, po te, co jsme videli Bodies a Bluff mijime ty obcasne drevene domky bez vetsiho povsimnuti. Tyto domky jsou inserovane jako historicke stavby. Byvaji tak 3x3m. Dalsi typ staveb jsou rozapadla indianska staveni. Tedy jen jejich zaklady. Je to jako v Peru. V dobe kdy v Evrope vladlo baroku tady byly jen nejprimitvnejsi stavby. Proc je tak diametralni rozdil ve vyvoji nevim.
Tak mijime domek, sad i hezky kemp a vjizdime do udoli z cervenych skal. Ridim ja, tedy Petr muze fotit. Ma uz pry 1500 uzasny fotek a netusi jak to bude doma tridit.
Slunce zapadlo a za tmy jsme dojeli do obce Torrey. Spime v takovem nizkem ranchi.
Je tu i hospudka. Mame chut na polevku. Maji jen jednu, brokolicovou, tak si davame brokolicovou ;).
Dalsi jidlo, znali pomeru, si davame na pul a ztezi ten steak dojidame. Padame do postele. Tedy az po te co se do ni vyskrabeme a vyhrali jsme souboj s dalsim nesmyslnym sprchovym sytemem. Mam uplne suche nohy z chuze temi skalami a pisky.
bydleni: www.therimrock.net

patek 28.9.

Rano nespechame. Dnesni trasa neni moc dlouha a neni na ni moc atrakci.
Planujeme dokonce zastaveni u jezirka….
Brzy je to jinak!
Nejdrive projizdime narodni park Dixie. Siroko daleko vidime nadherne barevne topoly. Petr je opet k neudrzeni. Acha a fotografuje, po silnici se tedy plizime a za hodinu jsme ujeli 7km. Pak nastesti prijde zase pisek. Jedeme po vrcholu hrebenu narodniho parku Escalantes.
Pred obci Escalantes je dirty road. Vede k Hole in the rock. Ceste, ktera vznikla tak, ze ji osadnici prokopali ve skalach v horach na obzoru. Za sucha ma byt sjizdna i pro nase auto. Jedeme tam. Nemam z tehle oblasti podrobnou mapu. Jen vime, ze by zde mel byt krasne pruhovany canyon Zebra. Nejdrive ale dojizdime k necemu co se jmenuje Devil garden. Zde byly kdysi gejziry a bublaky, ty pak ztuhly, zasypaly se piskem. Pak vitr pisek odfoukal a objevily se tvary bez jedine rovne primky. Hezke. Ale kde je ta zebra? Podle planku co mame ji hledame dal a jedeme dirty road asi jeste 3 mile. V uplne pustine je na parkovisti asi 20 aut a jinak nikdo.
Je asi 3 odpoledne, asi 35 tepla a vstup do soutesek nekde na dne udoli. Petr se tam vydava, ja to vzdavam a zustavam v aute. Tady nahore vane nastesti trochu vanek a kdyz zaclonim auto vsim co najdu mohu v nem prezit. Petr se vraci po 1,5 hodine s tim, ze videl tri soutesky, Jednou z ni se taktak protahl, Bylo to hezke ale zadna bomba.
Jedeme zpatky na silnici tech asi 30 mil a je nam jasne, ze jezirko uz zadne nebude. Je asi 5 odpoledne.
V obci stavime v info centru. Tam se dozvidame, ze vstup do te „zebry” je hned na zacatku te cesty, ale ze bychom tam po destich co byly minule dny museli plavat, ze je tam po prsa vody. Tedy priste nejdriv pro mapu.
Dnes dojizdime spat do narodniho parku Bryce canyon. Ze tam dojedeme po zapadu slunce je jasne, tak zajizdime predtim jeste do parku Kodachchrom basin. Tohle divne jmeno dostal od filmaru co zde nataceli pro national geografic. Ale mame smulu, ty barevne homole nejsou barevne protoze se pred slunickem prave tady usadil mrak. Chvili ho premlouvame ale odjizdime s neporizenou. Nevadi, bylo toho dnes uz tak vic nez dost.
Dnesni spani je zase neco noveho. BC byl objeven jakymsi Brycem. Kdyz se o tom dozvedel jeho kamarad Rubby prijel sem a okouzlen mistem zde zalozil hotylek a lakal sem turisty. Dnes je zde temer trvale obsazeny hotel Rubby´s inn. Dalsi moznost bydleni je v parku v kempech ve stanech nebo bydlikach. Jinak v 10km vzdalenem hotelovem sidlisti Tropica.
Ja jsem zjistila, ze Rubby hotel ma u sveho kempu jeste ctyri sruby a jeden z nich jsem pro nas na dve noci ulovila. I proto ssebou vezeme ty spacaky. Chaticka byla prosta. Palanda ale sire dvoupostele. A pred chatickou horky hot tube. Tak rychle najist ( k obedu byla jen jedna müsli tycinka) a hup tam! Osvetlene to bylo uplnkem. Romantika ! ;)
p.s. ubytovani v chaticce v bryce www.brycecanyoncampgrounds.com

sobota 29.9.

Nasemu vnouckovi jsou dnes v Evrope uz osum hodin dva roky!!! Tak na jeho pocest vstavame a STIHAME VYCHOD SLUNCE!
Fakt jsme to stihli. V sedum hodim stojime na sunrice point a divame se do toho rozeklaneho udoli. A je nam desna zima. Skaly pod nama jsou ruzovoucke jako z prusvitneho porcelanu. Jak slunicko stoupa, skaly vic a vic cervenaji a my se zaciname svlekat az do tricek.
Autem projizdime opet od jedne vyhlidky k druhe az na konec a pak zase zpet. U sunset pointu prebiram auto a Petr sestupuje na dno toho rozeklaneho udoli. Jak se Bryce vyjadril, andelsky krasne na pohled a pro dabla zde hledat stracenou kravu. Ja se vracim k chaticce a zavidim mu. Tak kdyz v 15,00 prijizdi Petr busem vdecne souhlasim s tim, ze se take pokusim sejit kratsi cestou dolu. Kdyz ale prijedeme na misto a ja vidim kam mam sestoupit A ZASE VYSTOUPIT, zmalomyslnim. Petr me ale nenecha, tak jdeme. Kdyz se po hodinach courani dole zase dostanu nahoru, jsem mu za to vdecna. Zespoda je to zase neco jineho.
Tak se zase s chuti norime do horkeho tubu s mesickem a pak sup do spacaku.

nedele 30.9.

Cestou do narodniho parku ZION na parkovisti se setkavame s autentickou mormonskou rodinou. Vsichni byli bleceni jak z doby osidlovani vcetne deti.
Pak odbocujeme jeste k parku „pink dune”. Nevjizdime tam, nebot je to piskoviste jen pro ctyrkolky. Kochame se z vyhlidky na prapodivnou kombinaci jehlicnanu zavatych piskem.
Do narodniho parku ZION vjizdime v poledne kdyz je nejvetsi horko. Ve stinu informacniho centra pojime uzene musle, takove mistni olejovky a busem dojedeme na konec udoli. V sezone sem nic jineho nez bus nesmi. Cestou je hodne zastavek na ruzne traily ale neni na ne cas a u me ani kostra. Na konci je cesta ktera vede potokem. Petr se tam vydava, ja pozoruji turisty. Nekteri maji pujcene neoprenove holinky a silnou drevenou tyc, jini zabky a v ruce fotoaparat a jdou tou vodou na vylet. Muze se jit i cely den.
Petr se vratil asi po dvou hodinach. A nema toho ocividne jeste dost, tak vlezl do vody pod kaskadou. V tu chvili prijela tlupa japoncu. Skoda, ze jsem nebyla dost pohotova a nenafotila ja je. V jednu chvili totiz stali zady k sobe a fotili vsichni najednou na vsechny strany. Mozna z toho doma delaji kolaz.
Je nedele a je tu narvano. K turistum z celeho sveta se pridaly jeste americke a mexicke tluste rodinky, ale je zde i rodina indek v sari a rozervani izraelci.
Busikem se vracime k autu a dojizdime do prvni obce pod Zionem, Springdale. Takovy americky Spindleruv mlyn zijici z turistu.
Dnesni bydleni je opet rarita. Na internetu jsem nasla B&B „under the eves”. www.undertheeaves.com Domek patri Joe a Mark. Drive pry herci. Kazdopadne jejich afinita k umeni se na domku nezapre. Takova kombinace srubu s gotickou kapli ;) Kyc a umeni. Obyvacek a zahradu maji turiste k dispozici a je tam UTULNE. Obzvlast s hrnkem dobre kavy! Vetsina kavy se zde dostane v umelohmotnem kelimku a s kavou nema nic spolecneho. A to vcetne kavy, kterou jsem si koupila u Starbucku! Slovo espreso se teprve uci ;)
Jdeme do pizzerie na nudle a pochutanavame si. Po dlouhe dobe zase dobre jidlo, to se to usina!!! :)

pondeli 1.10.

Nechce se nam z pelisku, nemusi, mame cas, trasa je kratka…. to uz tu parkrat bylo a je to tu zase!
Petr se povaluje v posteli, ja u kavy v obyvacku. Dopisuji zapisky a klabosim s domacimi. Protoze se nam uz nechce zpet do Zionu posilaji nas do vedlejsiho udoli.
Posnidame v mistni Cafe. Je to v cene ubytovani. Dat si muzes co chces, stejne to nedojis.
Je toho moc!
Zajizdime do toho vedlejsiho udoli. Narodni park Kolob. Zadni turiste, krasny ranch, chatky pro mistnaky, krasne jezero, bocni vyhledy na Zion a opet ty uzasne barevne stromy! Kochame se, uzivame si klidu, dolu sjizdime az kolem poledne. Nevadi, mame prece cas!
Uz jedeme „jen” do Vallley of the fire.
Tam dojizdime naplanovane kolem 16,00, tak abychom tam byli na zapad slunce. Stale je zde venku jeste 37 tepla!
Pruvodce popisuje okruzni cestu, ma to vyhodu klimatizace auta, tak tam jedeme. Hezky. Pruvodce popisuje moznost prochazky podel vyhledu, tak tam jdeme, hezky ale zadna bomba.
Pruvodce popisuje, ze az nedavno zde byla objevena „wawe” a jak se k ni dostaneme. K te jine, zname, muze jen 20 lidi za den. Deset se losuje dopredu na internetu deset ten den rano. Los jsme si koupili a nevyhrali. Tady je loterie o tom zda se tam stihneme dostat jeste za slunicka. Je to asi 3 mile od auta. Petr to stiha, ja taktak. Je to uzasna krajina. To se snad ani neda nafotit. Zustavame dlouho, ale cesta zpet je opet dlouha a pro me tezkym terenem. Jsem rada kdyz jsem za uplne tmy u auta.
Skala po ktere jdu je jakoby duta a nohy se chovaji jinak, jsou silnejsi.
p.s. tady je o te wawe vic, jak se k ni dostat. http://blog.synnatschke.de/usa/nevada/die-fire-wave-eine-neue-welle-ganz-ohne-permit/

Mame to jeste 100km do Las Vegas. Z dalky je ve tme videt zarici mesto uprostred niceho. Bydlime v hotelu Flamingo. Je uprostred Stripu. Zabloudit se nam podari jen jednou :)
A zaparkovat hned napoprve.
Uzasne, jsme z pouste uprostred blazince. Hotel nema nejlepsi renome co se tyka urovne bydleni a bydlicich. Ale je skvele lokalizovany uprostred deni. A ma pry krasny bazen. Ten se asi jeste bude hodit. Je 21,00 a venku je 30 tepla. Budeme zde dve noci tak vytahame nase bohatstvi z automobilu do pokoje cimz vytvarime z kultivovaneho bydleni slum.
Nas pokoj je skvele orientovany. O Las Vegas si dnes na internetu muze kazdy precist vse. O miste kde stoji nas hotel stoji za to v kratkosti rict, ze zde byly nejdriv ubykace a herny pro delniky co staveli Hooverovu prehradu. Uvolnene zakony v tehdejsich prohibici tyranych statech sem prilakaly tisice bohatych navstevniku. Pro ty byly postaveny hotely. Ty pak musely vyklid pole dnesnimu pojeti LV. A to sazi na extra… vaganci,… velikost,….extraextremitu.
Ty NEJ hotely jsou soustredene na ulici, ktere se rika Strip. A my bydlime ted v jejim stredu.
Jeden z nich je hotel Bellagio, jeho „krizikova” fontana x 100, je svetoznama a my se na ni divame z okna naseho pokoje.
Slysime hukot vody, hudbu ale ne. Pro tu si tam budeme muset zajit. Ale az jindy. Ted se nejdriv odpiskujeme ve vane a sprse. Hned vedle umyvadla lezi ovladadlo na tv, ktera je zabudovana v zrcadle. Na obrazovce bezi burzovni index.
Kdyz vypadame jakztakz vyrazime do ulic. Okamzite zjistujeme, ze je uplne jedno jak vypadame. Kdybychom meli na sobe skafandr asi by to zaujalo jen tu a tam.
Po ulicich se pohybuji turiste v trenkach, tluste zeny s minisukni tesne pod zadek a na jehlach 20cm vysokych, nektere jdou evidentne „za praci”, potkali jsme Elvise Pressly… nas cil je ted Treasur Island. Hotel pred kterym se ve velkem bazenu odehrava bitva dvou lodi. Jedna je lod zen, ktere bojuji sexappelem, druha muzu, kteri se chlubi svaly. Jedna lod jde opravdu ke dnu. Svalnatci doplavou k lodi zen a ve vzajemne shode se vytraceji do podpalubi aby si to dovysvetllili. Je 23,30, bylo to posledni predstaveni. Sotva pletu nohama, ale domu to bereme jeste pres nakupni zonu hotelu Venetian. Vsechny hotely maji nejakou tematicky pojatou nakupni zonu a do spaci casti hotelu se musi pres herny. Pry se v nich vystrida za rok tri miliony lidi.
Venetian je jako Benatky. Stropni klenba namalovana jako odpoledni nebe, okolo benatske domy, kanaly s gondolama….uzasne a touhle dobou jsme zde temer sami.
Do pokoje se dostavame ve stavu… sprcha, postel.

utery 2.10.

Rano je az kdyz chceme a to je moc prima. Z postele nas dostane hlavne vedomi, ze venku bude vedro cim dal tim vetsi.
Z hotelu odchazime zase pres hernu kde uz sedi hlavne starsi damy a panove. Ted jsou v provozu prevazne jednoruci bandite. To jsou masinky s pakou po strane, tu zmacknes a vetsinou prijdes o penize.
Jsme venku a je tu VEDRO! Tak to bereme primo do klimatizovaneho hotelu proti nam. CEASAR. A zase strop jako obloha, ulicky jako v Rime, fontany, sochy, pizzerie, obchudky a nezbytne kasino.
Usoupavame si nohy a Petr vypada, ze chce jedine. Spat! Resime jidlo, ale vsude se nabizi americka patlanina po ktere nas boli zaludek, pizza, kterou Petr nerad, nebo je to luxusne drahe. Resenim je houska a pivo ze samosky a dojizdaky z lednicky na pokoji. Vlastne skvely toast.
Petr se jeste bicne a jde koupit listky na show dnes vecer.
Pak se setkavame u bazenu. Jsme jedini kdo plavou. Lide zde stoji s lahvi nejakeho alkoholu v ruce a jsou “happy”. Koketuji ve vode, objimaji se, rehni se, kvici a vubec vydavaji zajimave zvuky. Vetsina z nich je opila a temer vsichni strasne tlusti. Petr se pri fotografovani dostava do objeti prsate blondynky ktera ale uz je majetkem americke hroudy. Okolo bazenu jsou k pronajmuti lehatka s tv. Obsluha ochotne roznasi dalsi a dalsi alkohol na ucet pokoje a plavcik musi bystrit kdo se mu dostal uz pod hladinu. Je tu desny rachot lidi a „podmanive hudby”… bum,bum, bum, bum… stahujeme se na pokoj kde Petr okamzite usina.
Ctu si u naseho vykladniho okna, divam se na fontanu a za dve hodiny taham Petra z postele. Chci videt vic. Je statecny a vyleza.
Jdeme do dalsiho blizkeho hotelu. Paris. Toulame se parizskyma ulickama pod Eifelovkou a vecerni oblohou Parize. Jsou to zase atrapy ale je nam to po tech americkych srubech, bydlikach a papundeklovych chatach blizke.
Dalsi hotel Bellagio je ve stylu secese. Uzivame si fontanu pred hotelem. Je to pusobive.
Pak rychle do hotelu. Je cas na show. Jak pise pruvodce…. i v LV neni noc jen na hrani u automatu….. Ja cekala vic, Petr je spokojeny, holky byly hezke. A ja uznavam, ze ta tanecni show byla hodne dobry akrobaticky vykon. Pak se pohledem z okna na posledni fontanu loucime s LV.
Je to nezdravy, uplne zbytecny, zemekouli zatezujici blazinec. Videli jsme to, mame nazor.

Dobrou noc. Bude kratka.

streda 3.10.

Vstavame na budik . 5,00. Brrrr.

Petr dojizdi posledni kilometry a predava auto pujcovne. Celkem asi 5000km bez problemu. DEKUJI!!
Shuttlem na letiste, check in, mame elektronickou letenku, spolkne nas pocitac a posle nas a nase zavazadla pres ocean.
Nejdrive letadlem do WDC. V letadle je vse na kartu, jidlo, filmy… za vse se plati navic.
V WDC pristavame u plechoveho domestic terminalu. TO JE HLAVNI MESTO USA!!! Vznasejici se vlak nas prevazi na mezinarodni terminal, ale ani zde neni nic zvlastniho, hezkeho. Neda se ani nic zajimaveho koupit jako darky, tak do naseho zavazadla pribyvaji jen jeste dve letadelka pro nase vnoucata.
Let s austria airline je jako ziva voda. V novinach zjistime, ze nam za ty tri tydny nic neuteklo. Jidlo je fajn, pivo skvele, letusky mile, tv zdarma… zkusim spat.

Vratili jsme se do naseho domova v Salzburgu. Je tu krasne, po vsech strankach.
Prepisuji tuhle cestovni zpravu po cca dvou letech. Stale na tu cestu radi vzpominame. Meli jsme stesti vse nam dobre vyslo a videli jsme opravdu nadherne casti zemekoule. Mame letenky na srpen. Pet dni v New Yorku, pak dal Salt Lake City a okruh po Yellowstonu. Treba to vsechno zase tak skvele vyjde.

organisace vyletu
www.antelopecanyon.com

ubytovani v kabine u monument valley
campground@gouldings.com

lety u moabu
http://redtailaviation.com/tours.php fly@redtailaviation.com

ubytovani u page
http://www.rosewalkinn.net/pages/home

hotel v durangu
www.strater.com

vlacek
http://www.durangotrain.com/

ubytovani v chaticce v bryce
www.brycecanyoncampgrounds.com

ubytovani na silnici c 12
www.therimrock.net

auto bylo od alama

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@