A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

USA - Cestopisy

USA/NEW YORK, WATKINS GLEN + CANADA/NIAGARA FALLS, THOUSAND ISLANDS 10/2013

aneb jak jsme se synem Vojtou vydali "objevit Ameriku" - New York, Niagarské vodopády... TRASA: PRG-LHR/LONDON HEATHROW-JFK/NY ... NYC- WATKINS GLEN STATE PARK - NIAGARA FALLS/CAN- ONTARIO, TORONTO - THOUSAND ISLANDS - NYC – JFK/NY - LHR - MAN/MANCHESTER : MANCHESTER UNITED STADIUM TOUR - PRG Dojmy ze samotného New Yorku se nedají jen přenést do fotek, to se musí zažít a vnímat všemi smysly..vidět, slyšet, CÍTIT (NY smrděl chvílemi mnohem, mnohem více, než některá místa v Asii...) OBROVSKÉ DÍKY A MŮJ VELKÝ RESPEKT PATŘÍ VOJTOVI...mám v něm super parťáka, opět mě přesvědčil, že se ve světě, ani za velkou louží neztratí...JEN A JEN DÍKY VOJTOVI JSME NIKDE, ALE OPRAVDU NIKDE NEBLOUDILI :D!!!

„Vojtí, vstávej, už budeme přistávat“…

a za chvíli už slyšíme typické EasyJet hlášení :„Dámy a pánové, náš let z Manchestru do Prahy je krátce před přistáním v Praze. Ujistěte se prosím, že Vaše sedadla ….“…. 3 – 2 - 1 …hladké přistání a jsme DOMA, „HOME , SWEET HOME“ :-). Jsem tak moc unavená, že jsem vůbec poprvé snad prospala úplně celý let, i start…časový posun a dlouhá cesta a náročný týden „objevení Ameriky“ udělal své.

A jak to všechno vlastně bylo????? :-)

21. ÚNOR 2013, HONG KONG – OKOUZLENÍ MRAKODRAPY

Kdysi, kdesi, kdosi …o tisíce mil dál a spousty týdnů dříve…

Stojíme s mým synem Vojtou poprvé mezi mrakodrapy ……….je to úplně jiný svět ;-) Zíráme s pusou otevřenou, až z toho vzhlížení jednoho bolí krk :-). Oba litujeme, že odvahu k výletu do Hong Kongu s ohledem na časové možnosti jsme našli jen my 2, zbytek našich drahých spolucestujících na nás trpělivě čeká na letišti.

Když si tak společně se spoustou cestujících sledujeme tu proslulou laser – show „Symphony of Lights“, nepřestáváme žasnout nad mrakodrapy …
a slíbíme si, že někdy (rozuměj = co nejdřív to půjde) omrkneme na vlastní oči ty slavné mrakodrapy v New Yorku.

19. BŘEZEN 2013, PRAHA - HURÁÁÁÁÁ – MÁME LETENKY

Tohle jsem teda vážně nečekala … nejsme doma ani měsíc z naší cesty do Thajska a já samozřejmě neodolám…. akční nabídka Virgin Atlantic https://www.virgin-atlantic.com/ na letenky do NY (odlet z PRG) s návratem do Manchesteru)

….„mami, maminečko, že zajdeme na MANUTD stadion, prosím prosím???“..prosí Vojta a já natěšeně všechno slibuji. Po schválení dovolené v říjnu 2013 několikrát kliknu myší a HURÁÁÁÁÁ – MÁME LETENKY ))

20. BŘEZEN 2013 – 8. ŘÍJEN 2013, PRAHA – ČAS PŘÍPRAV

Tenhle čas těšení a příprav mám moc ráda, i když je chvílemi náročný. Kupuji průvodce New Yorkem, pro „sichr“ si ještě půjčím Baedekra NY od naší „mzdovky“, má úžasnou mapu, plánek Central Parku, plánek NY metra atd.
První, co musíme s pasy, platební kartou a netem zařídit, je ESTA za celých 14 USD/p.p. …uffff, schváleno a teď najít ubytování.

Pročtu několik recenzí, rad a tipů a i při cestě do NY budu hledat ubytování blízko centra, čas je třeba efektivně využít a ne ztrácet přejezdy z/na předměstí.
Oblíbený booking.com bohužel taky nijak neperlí – žádná super nabídka mě neosloví, pro tutovku bookuji jeden hotel v oblasti nad Central Parkem a hledám dál.

A páč jako vždy, zvítězí Vodnář ve mně – musím plavat aspoň trochu proti proudu a zároveň ekonom ve mně ….najdu článek o hotelu Carter http://carterhotel.com/, který je skoro na samotné Times Square….v nějakém hlasování se umístil jako nejhorší hotel na světě ….Vojto, jdeme do toho….mají „svěží jarní ceny“ :D platné až do podzimu :-), takže „duše v peří“, mám rezervovaný hotel, komunikujeme po e-mailech …poté čtu asi 200 recenzí a snažím se z toho „vyďobat“ to podstatné v dobrém i zlém a předem vím, že to nebude špatná volba.

Máme letenky, ESTA a hotel….vybranou řadu atrakcí a “roupama a těšením“ nevím, co by….takže si vymyslím výlet k Niagara Falls. A když už, tak už – i z kanadské strany.

Měsíc dávám dohromady žádosti, podklady, komunikuji s ambasádou – a přidám snad i modlení, ať ta víza dostaneme. Jak shrnout ten moment podání žádosti o víza? Asi nejlíp to vystihuje spojení dokumentový striptýz, kde si platí „odkládající“….divím se, že jsem nezjišťovala sourozence svých prapředků a nedodávala výroční zprávy za poslední „pětiletku“ firem, kde žadatel pracuje….ALE HURÁ, PŘESNĚ MĚSÍC PŘED CESTOU MÁME ZPĚT PASY A TO I S „ONE-ENTRY“ VISA.

Není čas ztrácet čas a objednávám výlet. Náročnost a psychické vypětí procesu získání víz do Kanady se nedá popsat, plně pochopí jen ten, kdo žádal…3x sláva jejich brzkému zrušení!! A na rozdíl od nejmenovaného „velkého“ politika to myslím upřímně.

Na 3 dny/2 noci tedy opustíme NY. Ekonom ve mně jásá, neb se domluvím s hotelem na rozdělení rezervace na 2 dílčí a cena za 2 odhlášené noci téměř pokryjí základní cenu výletu (bez vstupu a jídla, jupííí).
Máme objednánu většinu vstupů na místa, co chceme v Big Apple stihnout….platíme kartou online a netušíme, jaký že bude finální účet…ale o tom až na konci….

Krátce před cestou překonávám „drobné bezvýznamné překážky“ typu zlomená korunka na 4 vlevo 3 dny před odletem (nesmím se moc smát, zubařka spraví později), skoro zánět středního ucha (pravého)-díky za česnek, ubránila jsem se jak upírům, tak zánětu,.….prostě radost pro celou hlavu + navíc se k tomu přidá rozpočtová krize USA, gowerment shutdown, zavírání památek, NP – ALE podaří se nám nakonec úspěšně vše sbalit, včetně energie sbalené na cesty, tedy Tatranek a poprvé míříme tááááák daleko – za velkou louži jen a jen my 2 – já a můj syn. Spoléháme na naši turistickou AJ :D, slovník, obrázky a pantomimu, v případě Vojty na orientační smysl…a ready to start !!!

P.S. Jak asi bylo Kryštofovi (rozuměj Kolumbovi), když se vydal objevit tu Ameriku??? Tentokrát je ta směsice těšení, nadšení, starostí obav, zda vše klapne jiná…

STŘEDA 9. ŘÍJEN 2013, PRAHA LHR/LONDON HEATHROW-JFK/NY – NJŮŮŮŮ JORK, NJŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ JORK

Plni očekáváni startujeme směr LHR, kde v rámci stejného terminálu jen přestoupíme na naše letadlo směr NY. Protože jsem chtěla vyjít vstříc Vojtovy, při online check-in jsem vybrala místa u exitu - a díky tomu nesmíme mít vůbec nic u sebe, nemůže být ani batoh pod sedačkou před námi (to bych ještě zvládla), krize nastane, když mi postarší steward v rámci školení vysvětlí, že vadí i moje „kabelka-pytlík“, kterou mám místo „ledvinky“ na všech svých cestách…zhnusená jí musím odevzdat a je přidána nad nás mezi ostatní bagáž. Celých 110 minut letu z toho prostoru nespustím oči a letadlo v duchu vybízím k co nejrychlejšímu letu :-) Vojtí, příště máš u exitu asi smůlu :D

Nezapomenutelnou větu pronese short before landing Vojta „ už vidím metro, budeme přistávat“ …3 -2 – 1 „God save the Queen“…jsme v U.K. Máme chvilinku čas, omrkneme duty-free shopy. Nejvíce se nasměje před obchodem Burrbery, kde stojí asi 6 prodavaček…jen žádný zákazník a když ani metrosexuála nepřesvědčí k nákupu, pronese Vojta další hlášku, která je teď asi cool, až aktuální – „to je úplně zbytečný“. Tu bude opakovat ještě mnohokrát…

Po delším letu, kdy jsme úspěšně zvládli všechny turbulence nad Atlantikem, najednou kde se vzala, tu se vzala, pod námi AMERIKAAAAAA ….vidíme pod sebou snad tisíc km (hahaha) dlouhou světlou pláž, která jakoby lemuje pevninu, asi jako „to tlusté“ u šunky od kosti, chvíli na to přelétáme nad letištěm v Bostonu a už za pár desítek minut 3-2-1…JFK….“God bless America“ !!!!

Tímhle světovým směrem jsme úplně, ale úplně poprvé, takže všechno „smrdí“ novotou. V hlavě si přehazuji repliky pro pohovor s imigračním úředníkem, bojím se, abych si neuřízla ostudu - to je jasný, fronta je dloouhá a tak mám čas….nakonec se nás VŮBEC !!! na nic neptají, sejmou otisky prstů, vyfotí si nás, buchhhhchhhh – a máme „bumážku“, že můžeme vstoupit na území „jů-es-ej“

Před terminálem máme za úkol najít shuttle, co nás dopraví skoro až do hotelu – úspěšně splněno…a sic teprve na letišti, víme oba, že se nám ta emérická engliš až tak mooc nelíbí…Přesun z letiště JFK do centra Manhattanu trvá okolo hodiny, momentálně je v dopravě odpolední špička…ale přiznám se, že mě špička přišla po celý náš pobyt, auta spíš jen v kolonách popojíždí.

Po ubytování v tom „nejhorším hotelu“ – pokoj vypadá OK, koupelna OK, celkově - na to málo času, co v hotelu budeme, naprosto v pohodě…máme pokoj v 8. patře/z celkově 24.pater. Vyrážíme vstříc velkoměstu…
V plánu je Times Square…tu máme hned před hotelem, netrvá minutu a potkám Mickey Mouse, Batmana, Ironmana, Miniie, Sochu Svobody, odmítnu tak 20 vstupenek na představení Broadway a už si to míříme k Rockefellerově centru. Je už připravené i místo, kde brzy bude slavné kluziště a hlavně tradoční vánoční strom. Pomalu přichází večer a jdeme na Top of the Rock http://topoftherocknyc.com/, omrknout skvělou vyhlídku na NY. http://www.citypass.com/new-york/top-of-the-rock

Vidíme svítit tu betonovo-skleněnou džungli a jsme spokojení. Kocháme se vyhlídkou, bezpečně zatím poznáváme jen Empire State Building a budovu Chrysler. Vítr dost pofukuje, ale nám to nevadí, naštěstí neprší. Pak se projdeme ještě v okolí Times Square a zpět do hotelu.

Hned první večer uskutečníme náš první špatný obchod – přece si nekoupíme adaptér do zásuvky na recepci hotelu (to by koupil jen hlupák :-), a tak si ho koupíme v elektro-obchodě, 4 x dražší, jak zjistíme další den. Nicméně útěchou je, že funguje, můžeme nabíjet foťáky, mobily i tablet. Jupíííí a sláva technice a energiím. A taky vlastně poprvé zjišťujeme, že uvedená cena je bez tax/daní, takže je vše dražší, než je uváděno. Tohle platí ve většině případů, ale nejvíc u jídla, fast foodu atd.

Díky časovému posunu byl tohle hodně, ale opravdu hodně dlouhý den, my se chystáme teprve „na kutě“ a naši blízcí doma budou pomalu vstávat.

ČTVRTEK 10. ŘÍJEN 2013, NY – EMPIRE STATE BUILDING, INTREPID SEA, SPACE AND AIR MUSEUM, TRAM TO ROOSEVELT ISLAND, THE AMERICAN MUSEM OF NATURAL HISTORY-CENTRAL PARK

Hned první den ráno vyrážíme brzy - směr Empire State Building. Chceme nahoru na vyhlídku.

Popereme se úspěšně jak s BIG smradem (ANO, NYC smrdí chvílemi, hlavně u kanálů, mnohem, mnohem více, než mnohá místa v Asii), tak i s automaty na METROCARD – kupujeme týdenní neomezenou jízdenku. Matně si vzpomínám, jak mě Renatka, naše mzdovka, co tady byla v září 2012, ujišťovala, že tam určitě bude stát nějaká obsluha (jako většinou všude jinde ve světě). Ale NY a Amerika jsou tak světové, že tohle vlastně není potřeba, netřeba ani dávat cokoliv, natož plánek metra - turisto, plav, teda jeď, jak umíš, jak nejlíp dovedeš.

Jinak metro mě nijak zvlášť nešokuje, v duchu vzpomínám na zatracovanou MHD v Praze, na tramvaje, busy i metro :D - kolem jezdí docela dost zvláštních lidí, všech barev, rozměrů a váhových kategorií – prim hraje showman okolo 20 let, co jede jen ve slipech a na rameni má megarádio-kazeťák.

Díky Bohu mé dítko má na rozdíl ode mě s ohledem na výšku nadhled, smysl pro čtení map a neztratí se ani tady…světe div se, on ví, že ty šipky v Avenues a Streets ukazují směr jízdy aut (kdo by to uhodl: já teda neee :-) ) a to nás i tady v USA zachrání.

Máme smůlu, druhý den je špatné počasí, fouká vítr, občas přeháňka a dost zataženo…no ale úsměv na tváři nám to nezmrazí, vyrážíme nejprve na „empajr“.
Cestou nejde minout obří obchoďák Macy´s, kde nakonec skončí významná část našeho volného disponibilního oběživa, ale po domluvě je shopping odložen až po výletu do Kanady.

Empire State Building esbnyc.com
http://www.citypass.com/new-york/empire-state-building nejde ani přehlédnout a skoro ani „srovnat“ do fotky…hurá vstříc všem sofistikovaně vytvořeným a hlídaným frontám vzhůru na vyhlídku. Nahoře mám pocit, že každé patro umocnilo nebo minimálně násobilo sílu větru a tak se v rámci možností okapucovaná kochám pohledy na tu mrakodrapovou džungli pod námi. Díky příchodu hned na otvíračku jsme brzy hotovi, koupíme si něco malého k snědku a míříme k Intrepidu.

INTREPID SEA, SPACE AND AIR MUSEUM http://www.intrepidmuseum.org/

Je hned u Pier 86, u přístavu…je tady ponorka, bitevní loď, spousta letadel, část věnovaná dobývání vesmíru a hlavně…Concorde. https://tickets.intrepidmuseum.org/show.asp

Viděla jsem ho už před 5 lety v Paříži z dálky …a tady je možnost si připlatit za exkurzi – dozvědět se hodně informací, prolézt letadlo, posedět v něm a i kokpit omrknout – nenecháme si to jako fandové létání ujít …a stojí to za to. Můžu si sednout na místo, kde sedávala královská výsost HRM Queen Elizabeth II., i do kokpitu Concorde na stropu vyfotíme i zápis o rekordním čase přeletu Atlantiku…pro mě i Vojtu skvělé. Mají tu i další výpravy, ale není tolik času, takže pokračujeme. Kdo si hraje, nezlobí, Vojta se dost vyblbne – poslouchá zvuky bitevní lodi, v rukavicích utahuje šrouby, jako mariňáci, poznává signály pro navigaci atd. …a i když je už velký (bude mu 17 let), žasne nad modelem lodi Interpid ze stavebnice LEGO…jako malý kluk…

Hned vedle Pier 86 je přístav pro výletní lodě, říkáme jim plovoucí hotely a my s Vojtou sníme o tom, že jednou taky vyplujeme…právě teď tady kotví loď od společnosti AIDA.

Jak říká Vojta- ať jsme kdekoliv, jak jsou tam zvířata, lanovky, vyhlídky anebo plavby, jsem ta nejsnadnější kořist.

Nejdříve tedy lanovka – tady jí říkají tram http://rioc.ny.gov/tramtransportation.htm a jezdí na Roosevelt Island. Platí tady lítačka na metro, jízda zabere okolo 15 minut a mě se to, jako všechny lanovky, moc a moc líbí. Z lanovky vidíme s nadhledem ten provoz na Manhatannu, skoro se zdá , že to jen popojíždí a taxíci nad ostatními vítězí v poměru 9:1 – ta zácpa je vlastně skoro TAXIžlutá.

A kam teď, Vojtí?

Napadá nás THE AMERICAN MUSEM OF NATURAL HISTORY-CENTRAL PARK. http://www.amnh.org/ http://www.citypass.com/new-york/museum-natural-history

V Museu, kam se i v tom nevlídném počasí člověk dostane přímo ze stanice metra, okoukneme několik výstav – museum je udělané tak nějak jinak, než jsme zvyklí ve staré dobré Evropě, tak nějak …nějak americky. Vidíme i majestátní kostru dinosaura a míříme do Haydnova planetária – tady se pohodlně posadíme, sledujeme pořad o hvězdách, dokonce i některé informace správně přeložíme :-) …Vojta se dospí a jsme už dost uťapkaní. Hlavně si budu pamatovat, až budu hahaha příště pozorovat hvězdy, že nikdy nevím, jak je to stará hvězda – :D- může to být její poslední chvilka, než bouchne, a stejně dobře to může být úplně nová hvězda, která si své místo na obloze teprve začíná hledat…

Venku v Central Parku je stále nevlídno, takže procházku necháme na jindy, jdeme shánět pohledy, jak já říkám – „ulovit něco k večeři“ a omrknout nákupní možnosti. To nás zaměstná na zbytek dne.

Zjišťujeme, že měli pravdu recenze hotelu, kde psali, že může být problém s teplou vodou, ale nějak to zvládneme. Co je horší, ba přímo mezinárodní problém to je, že tady nefunguje můj hairbrush – kombince fénu a kartáče, a jsem zoufalá. Beru tedy jmenovaný elektropřístroj, adaptér do zásuvky a vyrážím směr recepce. Tady mi recepční chvíli nerozumí, co je můj hlavní problém, když je v koupelně jejich fén, zapojím pantomimu (předvědu, že fén a kartáč spolu nezkrotím, proto mám vlastní „zbraň“) a hned je jasno – jemu i bohužel mně – ani můj kulmofén, ani moje žehlička na vlasy mi tady nepůjde, kvůli napětí, pochytila jsem něco o transformátoru či co, a to v čemadánu určitě nemám. Takže ostříhání a foukaná večer před odletem neměla dlouhého trvání…zbytek pobytu tady budu jako strašidlo asi.

Pozdě večer si sbalíme společný kufr na náš výlet do Kanady – krom mnoha „nezbytností“ jsem na radu pražské ambasády obtěžkána asi 1 kg dokumentů, které jsem již odevzdala pro vyřízení víza – prý si cokoliv může celník vyžádat před vstupem do Kanady…chjoooo. Jak čas zítra ukáže, tyhle obavy byly taaak zbytečné!!!!

PÁTEK 11. ŘÍJEN 2013, NY – CHINA TOWN, CESTA DO KANADY – WATKINS GLEN NP, SMOKIN JOE NATIVE INDIANS CENTER, NIGHT SHOW AND FIREWORKS AT NIAGARA FALLS, CO JSME VLASTNĚ NEVIDĚLI , A JAK JSME SE DO KANADY VLASTNĚ DOSTALI NA 2X S JEDNOVSTUPOVÝM VÍZEM V PASE

V pátek brzo ráno si dáme druhý kufr do úschovy v hotelu, odevzdáme kartu/klíč k pokoji. Čeká nás výlet k Niagárským vodopádům.

Vyrážíme nejprve do Čínské čtvrti, není to od nás daleko vzdáleností, ale když vystoupíme z metra, máme pocit, že jsme v Asii. Čínská čtvrť vstává, nápisy a cedule samý rozsypaný čaj, naštěstí názvy ulic jsou OK a jdeme najít náš bus. Jedeme s čínskou cestovkou, půlka zájezdu jsou Číňani, co žijí v USA, ale neumí anglicky, pak pár „amíků“ a internacionální směska + my, křováci z Evropy (naši malou milou zemičku v srdci Evropy nikdo nezná – kromě partičky kamarádek z Německa). Je tady např.parta z Ekvádoru, taky rodinka z Indie (rodiče jsou lékaři a mají to napsané na všech kufrech písmem aspoň velikosti 100).

Výklad máme kompletně jak v AJ, tak i čínsky, bojíme se, že do neděle pochytíme i základy, ale to se nestane, to se totiž nedá :D. Info k našemu výletu:
http://www.tours4fun.com/3-days-toronto-thousand-island-and-niagara-falls-a.html http://www.lltours.com/cgi-bin/c.fcgi?a=product_view&nm=1598&p=686#exclusions

Za okny busu pozorujeme venkov – zapadákov až místy. Jako všude v USA, i tady je vlajka snad u každého domu, hrdě se hlásí ke své domovině. V tomhle jsou tak jiní oproti nám.

Kdesi v Pennsylvánii stavíme v Burger Kingu na oběd, mají tu wifi, tak o sobě zase dáme až do Evropy vědět a už se blížíme k národnímu parku Watkins Glen. http://nysparks.com/parks/142

Protože jsou „amíci“ líní a abychom to nešli 2x, i s ohledem na mokro z předešlého dne, jdeme od konce na začátek, jen spodní cestu. Příjemná procházka trvá asi 2,5 hodiny, obdivujeme kromě podzimu i různé skalní útvary, vodopády a podobně. Moc se nám to líbí. Skoro ke konci, kde se „chodníky“ rozdělují, vidíme nevěstu, jak se převléká do svatebního :-) a utíká, taková pravá americká „nevěsta na útěku“ – na dálku popřejeme hodně štěstí a dál se „kocháme“. Obloha se konečně začne protrhávat a počasí se brzy zlepší, všichni doufáme.

Po celou dobu výletu se dost dobře bavíme na účet čínských spolucestujících – jejich nevychovanost, způsoby jsou pro nás těžko pochopitelné, klidně by kvůli záběru snad člověka vedle ušlapali, něco jako slušné vychování a respekt jsou jim cizí….takže paní, co má místo čepice a slunečních brýlí jakýsi skládací štít, za který by se nemusela stydět ani mezi svářeči, okamžitě pro nás je svářečka, jiný Číňan, co má asi 4 cm dlouhé obočí je obočník :D atd. (Vojta se mi svěřil, že nevěděl, že to může narůst až tak dlouhé, hahaha).

Ještě na území USA nás čeká show native Indians - nechceme se jich nikterak dotknout, ani znevážit jejich kulturu a tradice, ale tohle nebyl náš šálek čaje - :D ale nasmáli jsme se maximálně, takže to vlastně nebylo až tak úplně zbytečně utracených 20 babek p.p. a navíc na konci se smíme s Indiány (pravým Indiánem) vyfotit - takže sranda se násobí. Naše představy o Indiánech z mayovek téměř vzali za své :-) :D

A už míříme k hranicím USA/CAN. Jako jedni z mála, ne-li úplně jediní máváme pasem s vízy, i ty Němky se nám smějí, v němčině se o tom baví, proč Češi potřebují víza??? Připadáme si asi právem jako ostudy EU, ale nenaděláme nic. Chjooo, ale jdeme na to. Upozornění, že ze všeho nejvíc záleží na náladě imigračního úředníka, který o našem „entry“ do CAN rozhoduje, to člověku na náladě nepřidá…jdeme do boje. Po čele mi stéká pot, rudá jsem až na oteklých kotnících, na hrudi jako jediná tisknu kopu vytištěných dokumentů (žádosti, souhlas Vojtova otce, jeho rodný list, 4 výpisy z banky, itinerář naší americké dovolené…bla bla bla). Slyšíme, jak úředník v naší frontě sjede asi 60-ti letou Čínaňku z naší grupy za to, že žije 18 let v USA a neumí slovo anglicky…na nás 2x koukne, zeptá se, jestli teda jedeme do Kanady jen a jen na tenhle výlet a bum prásk, přes kanadské vízum dostaneme šteml od Rainbow Bridge, škrtanec přes celou stránku a huráááá, můžeme entry do Kanady.

Vracíme se šťastní do busu, postupně se vrací i ostatní. V dálce slyšíme ohňostroj a víme, že Niagara Falls už barevně svítí. Celí netrpělivý třímáme foťák, stativ a nemůžeme se dočkat té nádhery.

!!! ALE neříkej HOP turisto, dokud hranice nepřejdeš !!!!

Najednou se vše zastaví a čekáme asi půl hodiny na poslední skupinku. Odvádí si je dozadu, Vojta se obává, že jdou na „kontrolu tělních otvorů“…fuuujjj brrrr blééééé“ a my jsme všichni smutní, že z ohňostroje už asi moc neuvidíme. Ale to nejadrenalinovější teprve přijde – uvedenou skupinku do Kanady nepustí, musíme zpět do USA a vrátit se bez nich. Stojíme asi 2 hodiny frontu na hranicích, my s Vojtou se bojíme našeho přeškrtlého víza a ani slova průvodkyně a imigračních úředníků na US straně mě moc neuklidní. Situace se vyhrotí, když několik Číňanů seřve naší milou drobnou čínskou průvodkyni tak, až se chudinka rozpláče…co jí čínsky nadávali, nevíme, ale musela to být síla. Bylo nám jí líto, a to že moc. Skupinku vysadíme u hotelu na americké straně, kdo umí, tak jim něco ostřejšího v angličtině řekne a vydáváme se zpět do Kanady. Došlo i na modlení, sice nás nechají hoooodně dlouuuho čekat, ale pouští nás!!! Povedlo se nám teda i s ONE-ENTRY VISA podruhé.

Místo večer se tedy ubytujeme pozdě, až v 1.30 a.m., ohňostroj a nočně osvětlené Niagárské vodopády musíme oželet, musím to prý pochopit, ale mrzet to bude dlouho… Ubytování máme v takovém tom typickém americkém motelu – určitě bych zvládla po USA i CAN cestovat a takhle nocovat-není to luxus, ale pohodlné, příjemné, prostorné a dobře vybavené pokoje, o kterých se nám v centrech měst většinou může zdát. Plni zážitků, adrenalinu rychle usneme, já se šíleně těším na vodopády!!!

SOBOTA 12. ŘÍJEN 2013, KANADA – NIAGARA FALLS – IMAX, MAID OF THE MIST, SKYLON, TORONTO, CN TOWER TOUR, PLAVBA PO ŘECE ONTARIO

Ráno jako jedni z mála vstáváme dle plánu a jde se do IMAXu – ostatním je vráceno zaplacené vstupné. Mezi ranními ptáčaty nechybí svářeči, obočníkova rodinka, celá rodina z Indie a pár dalších. V IMAXu se promítá film- příběhy z historie Niagara Falls– od legend až příběhy skoro současné - i o Indiánech, kterým území okolo vodopádů patřila jako prvním. Nejde si nevzpomenout na oblíbený seriál Datel Woody, na díl, kde datel Woody tyhle vodopády sjížděl za svého typického „tjadadadádá, tjadadadádá“ v sudu. Kde by mě tenkrát, před 20 lety napadlo, že ty slavné vodopády uvidím na vlastní oči. A co mě kromě příběhu indiánské nevěsty a legendě o ní, v IMAXU pobavilo? Prý na konci 19. století se nechala do sudu zavřít postarší paní, s poctivou peřinou, polštářem :-) a hlavně s černým (černým jak uhel)koťátkem… …spustila se po řece dolů, vstříc vodopádům…světě div se, dole jí ze sudu vyndali živou a snad úplně v pořádku, i s kočičkou,…. ale ta byla úplně bílá, jak hladká mouka…to jsem z toho blázen…

Hned po filmu je okamžik „O“ tady – jdeme k vodopádům, na Maid of the Mist http://www.maidofthemist.com/en/. Lidí tady je jak večer na Times Square …první šok hned po dechberoucí nádheře je barva pláštěnek…na všech fotkách je modrá, i na letácích, ale nám dají růžové… na molu se tlačí stovky lidí, v růžových pláštěnkách to vypadá, jako by se tady šel AVON pochod. Plavba je to skvělá. Jede se tak blízko US i CAN vodopádům, nemít ty „růžovky“, jsme mokří až do poslední nitě. Síla vodopádů je magická, jsou ohlušující, s jasnou azurově modrou oblohou a proslulou duhou nad hlavou si užíváme každý moment plavby.

Dalším bodem programu je návštěva vyhlídkové věže Skylon http://www.skylon.com/ - vyjedeme až do otáčivého patra, kde je restaurace. K obědu je na výběr losos nebo kuře, Vojta volí kuře, já si dám do nosa lososa. U stolu sedíme s afroamerickou maminkou a jejím afrosynkem ) – ten se jmenuje Malcom (jaký barevný kontrast oproti nám, blonďatým bělochům) a vychutnáváme si ten pohled mezi sousty výborného oběda. Celá restaurace se velmi pomalu otáčí a vodopády máme jako na dlani.

Bože můj, to je nádhera…odkládám příbor a utírám slzu…. mě ty vodopády a respekt před tou Boží krásou tak dojali, že to nějak samo…vím, že si tenhle okamžik budu pamatovat, co živa budu.…brečela jsem takhle i třeba poprvé u pyramid v Gíze nebo na Srí Lance ve sloním sirotčinci…Niagara Falls se řadí do TOP10 mého srdce. Malcolm mě pozoruje, usměje se a já rychle usuším slzy a pustím se do zmrzliny s horkým ovocným přelivem…mňam.

Po skvělém obědě jdeme ještě výše, na vyhlídku a fotíme….je moc dobře, že jsme kvůli Niagara Falls jeli na CAN side…jen tak je vidět ta nádhera v celé své impozantnosti, kráse a síle. S těžkým srdcem se musíme s vodopády rozloučit – píšeme pohled domů, koupíme nějaký ten suvenýr a jede se směr TORONTO.

Toronto je od Nigara Falls vzdálené něco okolo hodiny. I tady, stejně jako na americké straně, jsou v okolí hranic vinice, krásná krajina – mít více času, určitě bych v tomhle kraji ráda strávila více času. Třeba jednou… Toronto se nám líbí, je to moderní město, ale jinak americké…nedá se srovnat s NY. Začínáme návštěvou dominanty Toronta, CN TOWER http://www.cntower.ca/intro.html, která se nachází hned vedle Torontského Aquaria.
Výtah nás tady vyveze bleskovou rychlostí nahoru, několikrát přestoupíme mezi výtahy – i tady mají sofistikovaně, a za využití řady pracovních sil, perfektně zmáknutý management front. Napadá mě, že oni asi nikdy pořádně nestáli fronty a proto je musí takto uspořádat – my, co zažili „vymoženosti“ minulého režimu, vidíce frontu, poctivě a trpělivě, sic reptajíce, jak osel, postupujeme k cíli – a asi bych se vsadila, že i bez toho frontového managementu by se to u nás obešlo. Zato na asijské spoluobčany ani tohle nezkrotí…hrůza… CN Tower kromě řady různých atrakcí nabízí všem Skywalk – ve výšce 553 metrů se chodí/sedí/lehá na skleněnou podlahu, Všechny nápisy nás ubezpečují, že je to naprosto bezpečné, instinkt dělá své a pohled dolů je na závrať…respekt…ale třeba Vojtovi se to líbí.

Pak přejdeme k molu u řeky Ontario – čeká nás další plavba. Vojta se opět ptá, kolik že těch plaveb za dovolenou bude…z lodi vidíme nejznámější budovy Toronta, pak plavba zamíří k Torontskému letišti. Mají tady ranvej hned u vody, v podstatě by se dalo z lodi rovnou přestoupit na letadlo . Škoda, že zrovna žádné letadlo nevzlétá, ani nepřistává. V zálivu je spousta jachet a různých malých lodí, obyvatelé Toronta tráví sobotní teplé a slunečné odpoledne na pikniku u vody a nejde jim nezávidět tu pohodu a klid.

Mořská nemoc nás ani na téhle plavbě nedostane a tak pak využijeme rozchodu v centru Toronta, trochu se projdeme a hlavně najdeme restauraci Subway, koupíme si dobrou večeři a opět na chvíli máme wifi=hurá na web, „poustnout“ pár fotek od Niagáry na profil na Facebooku…a že nám mají co závidět ;-).

Hotel na další noc je z řetězce Travelodge – super, skvělá volba …někdo z předchozích návštěvníků nechal v lednici Sprite Zero (moje zamilované nealko v cizině), vyhrabu poctivé české tyčinky z našich zásob (poctivě přiznaných při vstupu do USA a tvrdě zapíraných při vstupu do CAN)… a RELAAAX …jak je na světě ale hezky! Jenže ráno vyjíždíme už v 5.30 a.m., takže musíme brzy na kutě.

NEDĚLE 13. ŘÍJEN 2013, KANADA – THOUSAND ISLANDS - PLAVBA + CESTA ZPĚT DO NY

Hned brzy ráno nás čeká cesta asi 3 hodiny z Toronta na území Thousand Island http://www.pc.gc.ca/eng/pn-np/on/lawren/index.aspx.
Dříve zvané NP Ostrovy St. Lawrence, dnes NP Thousand Islands jsou většinou skalnaté ostrovy – malé, menší, velké i větší, které tvoří část hranice mezi CAN a USA. Ve městě Gananoque využijeme možnost plavby http://www.gananoque.com/main.html po jezeře mezi ostrovy. Stiháme hned první plavbu toho dne, počasí nám stále přeje a vyrážíme.

Člověk žasne, jak na některých malých ostrůvcích vlastně lidé mohou žít, byť třeba i jen v létě, ale i díky nádherným podzimním barvám, sluníčku je to plavba více než hezká.

Jsme s Vojtou trochu smutní, že vlastně za chvíli přejedeme most, překročíme zpět do USA a náš výlet do Kanady je u konce. To malililinko z Kanady se nám hodně líbilo a i když jsme měli trochu obavy a předsudky kvůli vízům a jejich vyřizování, rozhodně se sem jednou chceme vrátit, víza nevíza !!! Koupili jsme i nějaké suvenýry, samozřejmě i javorový sirup…a doma si Vojta objednává lívance :D :D

Cestu zpět do NY nám zkrátí několik DVD, s AJ titulky si procvičujeme angličtinu.

Za pár hodin jsme zpět! BACK IN NYC :D…znova do hotelu Carter, kde jsme tentokrát ubytováni ve 23. patře. Nad námi je už jen jedno patro … Times Square máme pod okny s luxusním výhledem. Vyrážíme vstříc velkoměstu, všem superhrdinům, Mickey Mouse a Minnieím…opět ta nám již známá „vůně“… a rachot města, co nikdy nespí.

Nejlepší zprávou dne je ale to, že HURÁÁÁ, otevřeli Sochu Svobody …já snad radostí ani neusnu, již více než 3 měsíce máme koupené lístky do její koruny …

PONDĚLÍ 14. ŘÍJEN 2013, NYC – STATUE OF LIBERTY + CROWN, WALL STREET, BROOKLYN BRIDGE, CENTRAL PARK, CENTRAL PARK ZOO …. A BIG SHOPPING !!!

Vojta ani na výletě do Kanady neztratil orientační smysl pro ten blázinec  v NYC a bezchybně nás směřuje ke správné trase metra a následně až na konečnou, na samotný jih, do Battery Parku, odkud vyjíždí trajekty a hlavně lodě k Soše Svobody. I tady, na konci Manhattanu na první dobrou správně určí směr a už si to parkem metelíme přímo k našemu molu STATUE CRUISES http://www.statuecruises.com/ – aaaaaaáááá už jí v dálce vidíme!!! Socha Svobody tam vážně je !!!

Tuhle část výletu jsem začala plánovat už v červnu 2013 – jakmile jsem zjistila, že Statue of Liberty bude po opravách znovu otevřena 4. července!!! Důvodem uzavření byly škody po řádění hurikánu Sandy v říjnu 2012. Hned na začátku července 2013 byly do online předprodeje uvolněny všechny typy vstupenek pro září-říjen a mě se dokonce povedlo „urvat“ i vstupenky s přístupem až do koruny. Měla jsem z toho jak velkou radost, tak trochu přiznám ale i starost - vylezu tam??? Definitivně mě uklidnil až kolega, co mi vysvětlil, že když jsem vylezla na Petřín, určitě tohle taky vylezu…jupííí.

Po 15 minutách čekání jsme v první várce těch, které pouští na kontrolu – je téměř jako na letišti a za malou chvíli už sedíme na lodi. Přesně v 9 loď je loď plná a vyplouvá, Lady Liberty se nám přibližuje víc a víc. Obloha je téměř bez mráčku, oba se s Vojtou moc těšíme. Jak bych popsala dojmy hned po připlutí? – je krásná, krásná, krásná – navždycky už budu znát ten přesný odstín její zelené barvy – je nezaměnitelný, je krásná, krásná, krásná…. aááá asi je menší, než jsem si myslela…což se mi ovšem jen zdá a na majestátnosti jí to nic neubírá.

Jako jedni z mála máme CROWN TICKET a tedy prioritní zacházení – nejkratší samostatné fronty, po kontrole pasu (vstupenky jsou na jméno) dostáváme červený náramek, musíme si nechat věci v úschově (nahoru smíme jen a jen s foťákem) a vyrážíme. Hned dole nás zaujme replika pochodně a postupně omrkneme něco málo z muzea, z historie Sochy Svobody. Pak si něco málo cesty nahoru ušetříme výtahem, omrkneme i tohle patro s vyhlídkou a pak už nás jen slyším odpovídat YES! na dotaz „Are you ready go to the crown?“

Ufffff, vidím jen a jen točité nerezové schodiště, vlastně systém 2 schodišť, které se jako šroubovice vinou okolo hlavního sloupu až nahoru. Poslední pohled na Vojtu, YES …a jdeme na to… po asi 40 schodech mám toho v tom úzkém prostoru dost , ale protože je to ONE WAY ONLY, tak „musíš, mami, musíš“…po cestě nahoru jsou asi 2 nebo 3 místa, kde se dá na malou chvilinku zastavit, zklidnit dýchání a v mém případě „hrabat vejš a vejš“. A hurá, už jsme u cíle, v koruně. Taaaak a teď si konečně můžu nasadit tu typickou korunu, co jsem si koupila na lodi za 3 babky, Vojta se mi řehtá, vyfotí mě a ještě společná fotka …vyhlídka je odsud krásná …došli další úspěšní a my se pomalu a jistě, nejistým krokem vydáváme dolů. Páč mám na hlavě korunu (mám jí po celou dobu téhle atrakce), musím si dát sluneční brýle mezi zuby a takhle sejít až dolů…hlavně se neskutálet, neztratit korunu a nepustit ty brýle…

Vše se podařilo a jsme zpět v monumentu (podstavci) Sochy Svobody, užíváme si vyhlídky ve všech směrech a adrenalin se rozlévá po těle. Dokázala jsem to. V dálce je vidět i Ellis Island, jak Američani říkají „Ostrov slz“ – tady procházeli statisíce lidí, kteří upínali své zraky právě k Lady Liberty, s nadějí na lepší zítřky a tady se rozhodovalo o jejich osudech…bohužel, tenhle ostrov je stále ještě kvůli hurikánu Sandy zavřený, jinak bych se tam ráda podívala.

Pak se procházíme parkem u Sochy Svobody, fotíme ji snad ze všech úhlů, smějeme se všem těm pózujícím Asiatům, co Lady Liberty parodují …krásně strávené dopoledne. Plavba zpět na Manhattan uběhne rychle, sundám korunu – za odměnu mi Vojta hned v Battery Parku kupuje pravý americký hotdog a já jsem úplně spokojená a šťastná.
Další naší zastávkou je Wall Street - první, co mě zarazí, je Trinity Church mezi okolními budovami, vypadá tak zastrčeně …projdeme se po Wall Street, vidíme slavnou burzu, turistů je tady habakuk, k tomu tady ještě něco opravují, nedostali jsme se ani k té známé soše „bejka“.

Z Wall Street se vydáváme k Brooklyn Bridge – podle nás tady nejhezčí most. I tady je lidí jak Karlově mostě, nic nevadí, projdeme se od radnice na Manhattanu aspoň kousek, uděláme pár fotek. Pod námi si vesele popojíždí kolony aut a já se těším, až Brooklyn Bridge uvidím zítra z lodi při 3 hodinové plavbě okolo Manhattanu.
Expresní linka metra (rozuměj-nezastavuje všude) nás docela rychle dopraví k Central Parku. Vůbec nám nedošlo, že svátek, který Američani dneska slaví – Columbus Day, nám může zkomplikovat život – celá 5. Avenue je uzavřená, všude samý polda, a hlavně monstrózní průvod – takhle slaví asi vážně jen „amíci“ …po asi hodině čekání se nám povede spolu se skupinkou dalších proniknout přes 5. Avenue do Central Parku.

Central Park je úžasné místo, oáza mezi mrakodrapy, kde se dá dýchat, relaxovat, odpočívat…všichni si tady užívají pohody a sluníčka po svém…říkám si, jak to sakra je možné, že to tady jde? Vše je čisté, nic není zničené, prostě obyvatelé NY asi mají to místo tak rádi, že si ho váží a pečují o něj. Na všech lavičkách jsou tady cedulky s láskyplnými vzkazy a věnováním.

I nás naláká místní ZOO v Central Parku k návštěvě – ZOO je malá, pěkná a k její návštěvě obvykle stačí něco mezi 1 až 2 hodinkami. Hlavním lákadlem jsou sněžní leopardi, ale ty to mají dnes na saláma, kašlou na návštěvníky, vegetí si kdesi v dáli a ani stesky a volání těch nejmenších je neobměkčí. Zato ostatní zvířata „v práci“ jsou a třeba červená panda se natřásá jak modelka o 106. Hodně se nasměje u tučňáků, vidíme i papuchalky – za těmi (samozřejmě nejen !!! za nimi) se vypravíme příští rok na Island.
Projdeme Central Park až na Strawberry Fields, kde se vzpomíná na legendárního Johna Lennona. V hlavě mi můj player pustí Imagine – byl fakt geniální…ale my jdeme dál.

Jsme sice hodně utahaní, ale co zvládneme určitě, to je přece shopping. Našetřila jsem si myslím pro mě slušné kapesné a těšila se, co si v NY všechno nakoupím, ale tak nějak jsem moc nepořídila, takřka skoro neúspěch – ale mě by bylo líto obětovat čas na zážitky nákupním úlovkům, takže bez slz a lítosti jsem moc ráda, že po 3 hodinách tohoto nákupního sportu je náš budget na nákupy téměř vyčerpán, Vojta nakoupil, co jen mohl a výhodně, má v ruce asi 8 tašek s nákupy (a to doma brblá, má-li nést jednu jedinou) a je spokojený. Nejvíce peněz vylétlo právě u Macy´s.

Já nakupuji jako blázen NY suvenýry a dárečky pro naše blízké a trochu mám obavy, kterak to do kufrů složíme a váhové limity dodržíme :D.

ÚTERÝ 15. ŘÍJEN 2013, NYC – PLAVBA FULL ISLAND - 3 HOURS OKOLO CELÉHO MANHATANNU, CHELSEA, TIMES SQUARE ….“VEČER GOD BLESS AMERICA“, NOČNÍ PŘELET SMĚR U.K.

V úterý ráno se probouzíme do dalšího slunečného dne, ale co nás trápí, je to naše poslední americké ráno, protože náš „americký týden“ utekl snad rychleji, než jeho jmenovec v síti LIDL.

Připravíme si kufry a vyrážíme známou cestou z naší W43rd směr Pier 83, odkud nás čeká plavba okolo celého Manhattanu. Cestu známe, míjíme už podruhé obrovské depo UPS, odkud vyjíždí snad co vteřinu auto plné zásilek, co nás pobaví, že asi i s ohledem na příznivé počasí, jezdí řidiči s otevřenými dveřmi (mají u dodávek „šoupačky“) a tak vidíme, jak si na semaforech drbou své chlupaté nohy (mají slušivé kraťasy u stejnokroje). Asi po 15 minutách jsme už u mola a vyměníme kupony z NY City Passu za lístky na loď –

http://www.citypass.com/new-york/circle-line-cruises. http://www.circleline42.com/new-york-cruises/cruise-details.aspx?id=1

Asi by byla škoda nevzít plavbu okolo celého Manhattanu, proto vítězí možnost FULL ISLAND CRUISE. Hned po vyplutí vidíme hned ve vedlejším přístavu náš starý známý Intrepid, Concorde – fakt „fajne“ éro…Plavba směřuje nejprve směrem dolů – vidíme ty „staré známé“ mrakodrapy, čtvrť finančníků, jejich heliport – vrtulníky s businessmany a nebo turisty, co chtějí Sochu Svobody vidět z ptačí perspektivy, se tu slétávají a vylétávají jako včelky u úlu.

Ještě jednou plujeme blízko k Lady Liberty, vzpomínáme na včerejší suprové americké dopoledne, které nemělo chybu. Náš průvodce Mike nám neustále podává informace o místech, která můžeme vidět, takže se dozvídáme kromě toho, kolik peněz do NY přinášíme my, turisté (giga zdroj), spoustu dalšího. Vypráví slzách prolitých na Ellis Islandu, o budově OSN, o Empire State Building…budově Chrysler…ale i těch obyčejných „kopečcích, v podzimních barvách, které pak vidíme, o New Yersey – tohle je asi směr, kterým se bude NY dál rozšiřovat, to je jeho budoucnost.

Při plavbě samozřejmě nejde minout mosty… a skoro hned po zamávání Soše Svobody míjíme ten slavný Brooklynský most. Škoda, že jsme nestihli ho vidět v noci osvětlený, pro mě je krásný a fotogenický.

Vidíme i Yankee Stadium a pokračujeme dál. Jakmile obeplouváme východní část Manhattanu, tak si člověk uvědomí, že to, co si z fotek jako NY vybaví, tady není. Najednou už ty výškové budovy nejsou tak gigantické (ale vysokánsko jsou, to zase jo), spíš jsou obyčejné a bez „pozlátka a lesku“ – takové gigavysoké sídliště pro „obyčejné njůrorčany“. A i zelených kopečků na břehu přibývá. Chvíli přemýšlím, jestli jsme neměli jet jen tu kratší, tzv. „SEMI-CIRCLE CRUISE“, ale hned je nejenom mě, ale myslím že i Vojtovi jasné, že ne – že FULL ISLAND byla dobrá volba.

Nestihli jsme samozřejmě vše, co by naše cestovatelská srdce chtěla vidět, myslím, že poznat a znát NY nejde jen díky dovoleným, i kdyby jich bylo více….ale aspoň díky plavbě máme ty obzory o trošinku rozšířenější a v našich vzpomínkách bude NY mít trochu opravdovější vizitku.

Odpoledne si dáváme v centru poslední opravdový americký fast food, naposledy se jedeme metrem podívat kousek dál – chvíli se couráme čtvrtí Chelsea . Vojta tady najde taekwondo klub, nejradši by si šel zatrénovat :-)
Okolo 3.30 p.m. si v hotelu vyzvedáváme naše kufry.

Je mi smutno, na všech cestách nemám tyhle chvíle loučení ráda. NY nezklamal, v něčem překvapil, ve spoustě věcí byl po puntíku takový, jaký jsme ho čekali. Byly chvíle, které jsem si vážně užila, to samé myslím o téhle naší návštěvě „over the ocean“ může říct i Vojta, který tady propadl shoppingu … :-).

Co nás na NY hodně bavilo, jako na většině našich cest, je multikulturnost. Myslím, že ty naše výlety do dálek nejsou často jen o plnění přání, utrácení peněz, fotkách na památku a hlavně tom nejcennějším, zážitcích a vzpomínkách k nezaplacení, které si vozíme – ale i o tom, že nás každá cesta (kratší i ta delší) někam posune. Když to srovnám sama se sebou, v 16,5 letech jsem viděla moře 2x (1x Balt v NDR a 1x Jadran v severní Itálii) – na letadla jsem maximálně vzhlížela. O svém synovi však už teď s jistotou můžu říct, že se jednou ve světě neztratí, že bude umět jednat s lidmi všech barev pleti a že tím, že na našich cestách viděl jak někdy přepychová místa, tak třeba i chudobu v Asii, Africe, je snad i na nejlepší cestě mít jednou v životě hodnoty správně srovnané-doufám. Ví, že se neplýtvá, nemá po sobě nikde nechat „stopy=rozuměj nepořádek“, voda z kohoutku není všude samozřejmost, že každá kultura má své zvyky a tradice, byť my cizí je třeba zrovna nemusíme chápat.

Cestou na letiště JFK si v hlavě přehrávám to „the best“ , co nechci zapomenout, a za něco málo přes hodinku jsme z centra Manhattanu na terminálu 4.

Díky online check-in jsme bleskově odbavení a vydáváme se na průzkum obchodů. Nechala jsem si nějaké ty „babky“ dolary, ale nic moc….modrou kabelku přesně podle mého gusta neulovím ani tady.
Když se konečně dokopu k nákupu sladkostí a alkoholu v DUTY FREE, zjistím závratnou novinu, kterou jsem nezjistila jinde – v obchodech na JFK (DUTY FREE) vám váš nákup (alkohol, cigarety, parfémy atd.) v těch proslulých průhledných igelitkách donesou až do gate, kde si je pasažér musí metelesku blesku odchytnout při nástupu…takže zjistím, že nenakoupím ani „ň“, páč by to do gatu nestihli doručit. Poučení po případné příště…každá cesta nás posouvá dál.

Na noční let směr LHR máme jasný program – vydržet do večeře, já si ordinuji víno na uspání), ucpat uši, masku na oči (vše v barvách Virgin Atlantic – takže rudě červené) a pak prostě všechny turbulence nad Atlantikem prospat – i tady platí naše staré známé – nechci se opakovat, ale i teď platí: není čas ztrácet čas a navíc – on nám při přeletu směr U.K. ubíhá tak nějak 2x rychleji.

Dobrou noc a dobré ráno nám popřejí až nad Londýnem.

STŘEDA 16. ŘÍJEN 2013, U.K. – ANEB LETIŠTĚM LHR/LONDON HEATROW MEZI TERMINÁLY JAKO BLESK, PŘELET DO MANCHESTERU- MANUTD STADIUM TOUR…. AND BACK… ♥ HOME, SWEET HOME ♥

Vůně ranní kávy, doprovázená jednou z posledních turbulencí nás vzbudí necelou hodinu před přistáním v Londýně. Nabrali jsme něco okolo půlhodiny zpoždění a tak na náš přesun mezi terminály bude o něco málo času.
Matička Evropa nás vítá mlhou, poctivou londýnskou, deštěm a nevlídným počasím celkově. „Zlatá Amerika“…tam bylo jasno, obloha skoro vymetená a přes 20 stupňů.

Vědoma si svého letošního osobního rekordu z letiště v Bangkoku v indiánském běhu terminálem, kdy nás 5 minut dělilo od odletu letadla bez nás, jsem si myslela, že tohle bude v pohodě. Jenže jsem netušila, že při přesunu mezi terminály na LHR krom nutného přesunu busem (to se turista dozví všude) budeme stát řadu front na kontroly, projdeme několikerým skenováním, kdy je nutno stát na stopách-šlápotách a „civět“ neutrálně. Šlápoty mi připomínají noční bojovky, kdy jsme po stopách bloudili cestou necestou…jak je známo, v každé frontě musí být nějaký trouble-maker a tak se přesuny mezi kontrolami odehrávají v podobném duchu, jako vzpomínaný zážitek z Bangkoku. Podle mého laického intuitivního měření a úrovně vyčerpanosti byl můj osobák minimálně vyrovnán, a to na krátkých tratích.

Uffffffffff ..oddychneme si, už je všem, jsme opravdu už v dalším letadle, co nás přesune do Manchesteru.
Let do Manchesteru trvá okolo 40 min., náš rekord – nejkratší, nejdelší trval 9 hodin a 10 minut, byl to letošní let z Hong Kongu do Dubaje.

Navzdory větru a dešti turista se nevzdá! Odložíme kufry do úschovy a jdeme hledat taxi na MANUTD Stadium. . Nešlo totiž odolat přání Vojty navštívit MANCHESTER UNITED, Rudým ďáblům fandí už dlouho. Protože jsme neměli GBP, tak možná tady se stala osudná chyba – vybírám za celou cestu poprvé z bankomatu. Nakonec se ukáže, že se dá objednat taxi a zaplatit předem u stánku – cena je dokonce celkem o 8 liber lepší, než jsme našli na netu – proto neváháme a nasedáme.

Cesta z letiště tam autem po okruhu trvá něco pod 20 minut, kupujeme lístky (mami, musíš jít taky a fotit mě ;-). Balzámem po duši a pro uši je tradiční britská angličtina, mladík zná i Czech Republic – Prague a Pilsen. Vojta s ním hodí řeč na téma české pivo :D, ale Pilsen mladý muž zná z utkání druhého klubu v Manchesteru s Viktorkou Plzeň.

Celá prohlídka stadionu trvá 90 minut, je nás okolo 25 – mix fanoušků z celé Evropy – Vojta se dozvídá spoustu informací o Rudých ďáblech a je tak spokojený, že by nakazil i imunního :D. Pocit radosti a spokojenosti pak korunuje v megashopu, kde si nakoupí batoh, čepici, rukavice a další nezbytné věci pro správného MANUTD fan.

Stejně rychle se vrátíme na letiště, naposledy dáme fastfood (nechci to do Vánoc ani vidět ..hahaha) a dokupujeme v duty free shopech poslední dárky. Vojtovi se povede rozbít zaplacenou lahev whisky pro bratra, ale jsme už tak utahaní, že se ani moc nepohádáme.

Únava a časový posun, týden nabitý zážitky udělá své a tak z poslední letu na trase MAN-PRG si oba myslím pamatujeme jen hlášení krátce po vzletu a hlášení krátce před přistáním …skoro se divím, že nás nemuseli budit, ať z letadla vystoupíme.

Na letišti nás vyzvednou moji milovaní rodiče, jsou zvědaví na naše zážitky, maminka má starost hlavně o Vojtu, zda nemá šílený hlad a určitě nás doma čeká pořádná dávka maminčiných dobrot.

Další den se bohužel musí do práce, jenže Vojtu nejde vzbudit – tělu neporučíš a Vojta prostě stávkuje. Nejde ho probudit až do 15 hodin, spal teda něco okolo 16-17 hodin, aby se srovnal.

Já se celá šťastná chlubila, jak jsem to vše zvládla, zorganizovala, že nás nikde neokradli, nic jsme neztratili…hurá hurá hurá…jenže PŘEDČASNĚ.

Hned v pátek, tedy druhý den po příletu mi banka blokuje platební kartu, jsem chudší po 2 transakcích o 18 tisíc a čeká mě kolečko lítání pro vyřízení nové karty a reklamace neoprávněných plateb. Nikomu to nepřeji, i když banka nejspíš vše do 30 dní vrátí, zážitky z dovolené na chvíli hodně zhořknou. Nejhorší je bezmoc, vztek a to, že si nejste vědomi chyby – protože jste kartou objednali jen letenky, hotel, platili za jídlo a nákupy, objednali vstupenky – nic jiného, než k čemu taková běžná platební debetní karta slouží… Dávejte si na podobné věci velký pozor – já s tou samou kartou za poslední 2-3 roky projela asi 10 států, nakoupila tolik letenek a různých věcí, a nic, vždy vše v pořádku …a poprvé se vydám směr Amerika… a hned je oheň na střeše… :-((

Takže takhle to všechno bylo… a moc se nám to líbilo ;-)…a my už se těšíme na naše další cesty…ale o tom přece bude až můj další cestopis ;-)

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
22.11.2015 11:44 90.180.242.***
Yasmin  

Moc hezké,zábavné, poučné. Obdivuji organizaci cesty. Příští rok se chystám sama do USA- NY-Montana-Georgia. Doufám že přijedu zpátky také s pocitem dobře naplánované cesty a bez finanční újmy.

Blue.blue 03.11.2013 20:25
Re:  

:-) Jaruško, moc díky za pochvalu. Zážitky mám schované v bezpečí u těch dalších z předchozích cest ;-), a s kartou už se blíží vyřešení - a pro mě je to velké poučení, jak já říkám - každá cesta mě někam posune ;-), i v té opatrnosti.

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
Jarka.B 03.11.2013 20:14
 

Hani, přečetla jsem vše jedním dechem, super napsané! Měla jsi celý výlet opravdu perfektně naplánovaný a zorganizovaný. Přeji, aby příjemné zážitky zůstaly v hlavě co nejdéle a s kartou to dobře dopadlo.

  • Anonym (4)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze