A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

USA - Cestopisy

Florida 1996

Kenedyho kosmické středisko.START RAKETOPLÁNU:

A RAKETOPLÁN LETÍ

Večer jsme se dohodli, že vyrazíme raději už ve čtyři ráno. Kenedyho kosmické středisko je necelých devadesát kilometrů a vidět start raketoplánu na vlastní oči, se nevidí každý den.No a u nás? To už vůbec ne.
Budík nás nemilosrdně probudil přesně po půl čtvrté ráno.

Nebudu vás napínat, ale na tu podívanou jsme nakonec odjeli pouze tři.Simona mě poslala do pryč a Helena, ta buď někde pařila, a odmítla jet také.
Pavel, prohlásil, že na dovolené se nebude nutit tak brzo vstávat přitom večer mluvil jinak a tak jsme nakonec nikoho nepřemlouvali a vyrazili v sestavě: Honza, zvaný „Lešťa“ , Jarmila a já.

Orlando ještě spalo, takže jsme ho projeli v naprostém klidu a fičeli jsme v pohodě ke Kenedyho mysu, kde startují ony raketoplány a družice.
Když jsme se blížili k místu startu, tak podél cesty stáli auta a mraky lidí. Někteří měli dokonce i obrovské dalekohledy.Čas jsme si hlídali a snažili se dojet co nejblíže.Nevěděli jsme, jak daleko nás pustí.

Krátce, po šesté hodině, jsme už nic neriskovali a zůstali stát.
Lidé tu měli k pohodlí i kempinkové židle a lehátka.No amíci.
Vyšli jsme na malinký kopeček u cesty a „Lešta“ vytasil doutníky.Dáme si, prohlásil.Na fotce, můžete doutníček vidět.
Bylo ticho.Někteří lidé, ještě dospávali.Naše pohledy směřovali tak, abycho raketoplán viděli ihned po startu. A je to tu!!!

He, he,he.To je, - to je on.Už letí, fakt letí!!! Dostávám ze sebe pár divných slov.Doslova se držíme za ruce a jsme jak přikování k zemi.Nikdo není schopen nic říci! Je to něco fantastického!

V té potvoře, jsou tři lidé, tři kosmonauti.Všichni si přejeme, jen ať letí.Ať se nic nestane!
Je naprosté tich, žádný hřmot!
Opravdu.Ticho jak v kostele.Vůbec nic neslyšíte.
Všichni lidé jen hledí a tleskají.Hurá už letí.

A najednou to přišlo, uslyšíte nepředstavitelný rachot.Hřmění, které se nedá popsat.
Začne vám běhat mráz po zádech a jste v Jiříkově vidění!!! Fak letí.
Tu nepopsatelnou podívanou máme jako na dlani, přímo před sebou.
Vzdálenost odhaduji ne více, jak na dva - tři kilometry opravdu!
Raketa vstoupá do ranního nebe a za sebou zanechává kouřovou stopu.Takový kužel.
Najednou vidíme, jak od raketoplánu něco odpadává.Vypadalo to jako prskavky a raketoplán přilepený k nosným raketám letí stále vzhůru.
Až pak se dozvídáme, že ty prskavky, znamenaly oddělení první části, která se od raketoplánu musí oddělit a v „luftě“ shořet.

Celé to divadlo trvá jen pár minut.Raketoplán je už hodně vysoko a na nebi zanechává pouze hustý dým, který se pomalu roztahuje po celé obloze.Ten příšerně černý dým se zabarvuje do šedé a později do bílé páry, tak, jak vidíme na obloze letět tryskáče.Z kolmého startu se raketoplán vyklání a už neletí tak kolmo k nebi, ale jeho let, tam někde daleko už vypadá, jako let letadla.
Díváme se jeden na druhého a nechápeme, že jsme byli tak blízko u toho.Paráda, je konec.
Objímáme se radostí,jako malé děti. Skvělé, nádherné, fantastické. Prostě bylo to úžasné.

Nasedáme do auta a cestou se zastavujeme v obrovské Hypermarketu Wallmark.V tomto obchodním centru, dostanete koupit od lokomotivy, až po špendlíky všechno.Podotýkám, že se psal rok 1996 a u nás nic tak obrovitého nestálo a troufnu si říci,že ani dnes nestojí.Byli jsme z toho dost vykulení.Důvod našeho zastavení se dozvíte níže.

Honza potřebuje koupit manželce dárek.Až v obchodě z něj vyleze, že chce dovést své ženě americkou podprsenku zvanou PUŠ AP. Ani toto zboží se u nás v devětašedesátém ještě nevedlo.Ta novota k nám dorazila až o dva roky později.

Dobrovolně přiznal, že jeho žena má menší poprsí a prosí Jarmilu o radu.
Tak „kolikatky“ má, ptá se ho Jarmila.

Ty mě štveš, „klikatk“.No asi tak a ukazuje pootevřenou dlaň.
Hm, tak to jsou nulky.Jak nulky, brání svoji ženušku, má je tak velké jako ty.
Promiň, já mám větší dvojky.Brání se zase Jarmila a vystrkuje na nás svoji hruď.
No debata fakt na úrovni.Naštěstí Jarmila vzala vše do svých rukou a spokojený Honza platil nakonec u pokladny podprdy dvě.

V kempu už na nás ostatní čekali se snídani a byli zvědaví, co jsme viděli a jaké to bylo.
Napojili jsme kameru k televizi a celou tu nádheru jim pustili.

Pavel, ale zaperlil.
Vytasil svoji kameru a pustil to co natočil on, z balkónu.

Díky tomu, že Florida je jako placek, tak start můžete vidět opravdu i z Orlanda.
Jenže na vzdálenost devadesáti kilometrů.On to měl zpestřeno tím, že nejdříve točil záběry přímo ze startu v televizi a pak přidal záběry z balkónu.

V televizi jsme pak ještě opakovaně ze záznamu viděli znova a znova, jak celý start probíhal.
Moc vám přeji, ať máte taky někdy to samé štěstí, jako my.

Náš pobyt na Floridě se blíží ke svému konci.
Tak příště: balíme a vracíme auta do ALAMA a letíme do New Yorku.

Tam se ještě podíváme na Sochu svobody, Mannhatan, Central park a vyjedeme na WTC - Světové obchodní středisko, kdysi tolik obdivovaná „DVOJČATA“, která se stavěla šest let.

Jejich výška šplhala do úctyhodných 417 metrů.
Úžasný pohled na NY a hlavně pak na Empire State Building 381 metrů vysokou budovu.

Pro „Orbiňáky“ vytvořil Ferdyš

další cestopisy
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Joza.
05.08.2011 15:05 62.209.192.***
Chyka  

Push up v devětašedesátém? Nemelo by byt spis devadesatemsetem? A ty ty prskavky, jsou nadrze a v zadnym lufte neshorej...

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze