A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

USA - Cestopisy

Amerika

...další povídání, tentokrát o cestě za "velkou louži"

Amerika

Stejně jako stovky dalších cestovatelů jsem netpělivě čekala na zrusení víz do Ameriky a ten den přiel 17. listopadu 2008, a mě zastihl na lehátku u bazénu jednoho Egyptského hotelu.Bylo rozhodnuto,letošní,vlastně dnes už loňské vánoce strávme v Americe s našemi vnoučaty… Po vyřešení klasických cestovatelských problémů(pasy,povolení ke vstupu na území Ameriky) jsem začala hledat výhodné letenky.Podařilo se celkem bez problemu,sice s přestupem,ale za velmi výhodnou cenu,letecka společnost nám dokonce povolila přepravu našeho čtyřnohého člena rodiny na palubě letadla (sice nám dopředu nezděili poplatky),ale co člověk pro svého miláčka neudělá…stálo mě to čtyři tisíce na jednu cestu… Odlet 23.prosince v 7.00 hod. ráno přes Amsterdam,přílet do New Yorku 13.25 hod. místního času.Pokud někdo poletíte,zkontroluje si letenku a místo přistaní…i já si najivně myslela,že přistaváme na JFK,byl to omyl,přistáli jsme v Newarku – což už není New York,ale New Jersey…Ale všechno zlo je pro něco dobré,z tohoto letiště jsme to měli blíž do našeho dočasneho Amerického domova…

První dost nepříjemny pohovor nás čekal už v Amsterdamu,kde nás potrápil úředník ještě před vstupem na palubu letadla.Moje Evropská angličtina mi moc nepomohla…ale dobré lidi potkáš všude,takže pohovor máme za sebou a pomalu se přesouváme na palubu obřího letadla,kuriozní bylo,že po celou dobu po nás nikdo nechtel žádné doklady našeho Gustava…všichni ho obdvovali a dokonce jedna z úřednic holandského letiště mi ho s radostí pochovala a poslala mě zpět na kontrolu pěkně vyzutou a botičky šly na rentgen… Končně odléame,čeká nás asi osm hodin v letadle,posádku nevím kde „vyhrabali“,nejmladší stevardce bylo o hodně více jako mě…Gustav chudák musel být celou dobu ve svém přenosném pokojíčku,a letadlo bylo zaplněno do posledního místa… Krátce po 13.00 místního času přistáváme,let byl příjemný,pár turbolencí nad oceánem,jinak jsem ho celý prospala… Letiště Newark- dav turistu a dalších cestovatelů nás dotlačil až k přepážkám pasové kontroly,i když jsem na cestování zvyklá,“prdelku“ jsem měla staženou…pustí nás a nebo letíme šupem domů?Přistálo asi 8 obovských leadel, takže než jsme se „došoupali“ až k pasovce,úředníci už byli hodně unaveni…otisky prstů,příjezdový lístek,celní prohlášení,bum,bum – tři razítka a jsme venku…Honem pro kufry a ven z letiště,Gustav chudáček 14 hodin „nečůral“.Tak teď si to vynahradil – občůral celé letiště…Je to frajer,všechno zvládl na jedničku,v příletové hale nás čekala dcera nasedáme do auta – první šok a pusa do kořán, v New Jersey se prostě auta na parkovišti nezamykají….kdo prý by tam něco ukadl!!!!Zkuste to v Praze na letišti a domů jedete taxíkem….
Počasí musím vzpomenout – vítal nás sníh a -10 stupňů… Necelá hodina cesty autem a jsme doma,padla na mne obrovská únava a zároveň jsem šťastná….vítají mě dvě zlaíčka a já vím,že mám před sebou náherné dny… Trochu odbčím…mám štěstí,že celý můj pobyt se pohybuji mezi obyčejnými lidmi,obyčejnými Američany – většinou jsou to emigranti, ale je mezi nimi i pár místních…Život tady je opravdu o něčem jiném,než co vidíme v úžasných amerických seriálech,a nebo než nám ukazují průvodci cestovních kanceláří….
Je večer,u nás doma vlastně noc a já pociťuji časový posun…Ještě pár slov s rodinou a mastím do postele,jsem úplně „grogy“….
Štědrý den.
Necelých 24 hodin od příletu,po sněhu ani památka a počasí skoro jarní…pro tuto oblast typické,rychlé a prudké změny počasí.
Vánoce děláme evropské,i když dárky pro děti přnese i Santa Claus….večeře klasická,doplněná o pár slovenskch zvyků,takže od rána se v kuchyni vaří,peče, smaží no a děti se nemohou dočkat večera,kdy už budou rozbalovat dárky.Ještě na Štědrý den se musí napéct koláčky pro Santu a také pár dnů před vánocemi se peče perníková chaloupka, kterou mohou děti po štědrovečerní večeři celou sníst…to jen k těm „americkým“ zvyklostem.Typické americké vánoce – dárky se rozbalují až 25.prosince ráno…ale ten náš Santa přišel už 24.prosince večer…Nebudu popisovat průběh celého dne – ale konstatovat musí jedno – byl to jeden z nejkrásnějších dnů vánočních….

První svátek vánoční byl celý ve znamení návštěv,přijeli přátelé našich dětí,takže se opět celý den rozbalovaly dárky,povídalo se,popíjelo,večer jsme se jeli podívat na typickou americkou vánoční výzdobu…už se nedivím po kom se ti češi opičí…ale na „amíky“ nemají.Bohužel nemám žádnou fotku,což je opavdu škoda!
Zase trochu odbočím – americké vzdáenosti,když tady se řekne „skočím do obchodu“,tak se ujede tak 80 km autem …Prostě vzdáenosti obrovské,a bez auta tady nemůžeš fungovat….pro nás evropany velký problém,neuznají vám tady naše řidčáky,teda alespoň ten starší typ,ty nové unijní snad ano a je k nim potřeba ještě mezinárodní řidičák a dobrá pojistka,aby vám vůbec půjčili auto… Neděle 28.prosince 2008.
Ráno nás vítá skoro jarní počasí,venku je 16 stupňů( před pár dny tady ležel sníh a mrzlo),takže je rozhodnuto – jede se do New Yorku.Dvacet minut autem a jsme v New Bruncwiku,od tud vlakem slabá hodina na New Yorkské nádraží…Přivítalo nás teplé počasí,běháme po všech těch avenue jenom v tričku,Gustav se nosí na rukou a je za největší hvězdu….Než se dostaneme až k slavnému New Yorkskému vánočnímu stromu jsem zničená z těch davů lidí a hodně nahlas křičím“New York už nikdy,stačilo,vezměte mne domů…Zlatá Káhira…Přežila jsem to,něco jsem viděla a možná se tam vrátím,říkám možná… ale v jiném ročním období, kdy nebude všude tolik „rozvášněných“ turistů… Přicházejí běžné všední dny,děti mají prázdniny, takže se snažíme pořád vymýšlet program, abychom je co nejvíce užili a zároveň se snažíme nenabourat jim běžný denní program.
Jedeme „shopovat“,naštěstí můj muž je asi výjimka,návštěvy obchodů mu nejsou proti vůli…vydali jsme se do jednoho z nespočetných nákupních center – samozřejmě Gustav s námi,prý tam s pejsky není problém…ale byl.Pár minut po vstupu do centra si nás vyhlédl takový „zakrslý“ securiťák a jal se nám důrazně vysvětlovat, že“ dog no“,a abychom to pochopili (z mé evropské angličtiny usoudil, že jsme turisté)mě vodil od jednoho prodavače ke druhému v různých stáncích z občerstvením a ti mi všichni ve svém rodném jazyce oznamovali, že pes tam prostě nesmí…(vyslechla jsem si od italštiny,španělštiny, lámané němčiny,přes jazyky mě opravdu neznámé až po čínštinu,ale opravdu nechápu, jak ten pán usoudil, že bychom mohli být číňané….). Rychlá porada,odvoz jsme měli zajištěn až asi za čtyři hodiny, nechtěla jsem volat dceru, ať si nás vyzvedne(bylo to asi 80 km od domova…),tak můj muž se dobrovolně vzdává nakupování a jde s Gustavem před obchodní centrum, že se po hodině prostřídáme.Jenomže já jsem z toho tak „nervní“, že veškerý požitek z nakupování je fuč a já se jdu po půl hoďce kouknout, co tam ti moji kluci dělají…Nakonec se vracíme všichni, Gustav schovaný pod bundou a do jiného poschodí…on nás ten „trpaslík“ snad sledoval,takže před ním opět prcháme… a je rozhodnuto – musíme koupit nějakou větší tašku a tam Gustava na čas ukryjeme.Při úprku „obchoďákem“ se schováváme v obchodě se značkou PUMA,všichni prodavači jsou z našeho Gustíka hotoví, a okamžitě nám nabízejí úžasnou taštičku na přepravu pejska – asi nejdražší věc,kterou jsme v Americe koupili…i můj kožíšek byl podstatně levnější…ale co pro našeho miláčka neuděláš?Všechno! Triček má jak filmová hvězda, letenka byla pomalu dražší než ta pro mě,celou dobu se nosil na rukách… Velké slevy se zatím nekonají,takže to tam okouknu, utratím pár „doláčů“ za malé dárky a jede se domů.
Silvestr.

Normální den,připravíme pár pamlsků,jedeme ještě do obchodu – potraviny vzdálené několik desítek kilometrů, potom do speciálního obchodu s alkoholem…Tam se alkohol prodává ve zvláštních obchodech a výběr je opravdu bohatý…dokonce mají Plzeňské pivo!!!No a co se týká těch potravin?Super,všechno pod jednou střechou,včetně léků a vitamínů…výběr ze všeho, prostě pastva pro oči i nos, ale už ne pro peněženku.Za necelé dva litry mléka „vysolíš“ 4 doláčky ani nemrkneš….takový normální nákup,žádné rozmlsávání….a 200,- dolarů se vykutálí z peněženky…Kousek od místa,kde bydlí naše děti je městečko Menwill,je to malé městečko, kde se obyvatelé skládají převážně z emigrantů (Poláci, Češi, Slováci…)no a protože jsou dobrůtky, které prostě „amíci“ neumí, jedna podnikavá Polka si tam otevřela obchůdek a světe div se – mají tam kremžskou hořčici, dětské piškoty,Mattonku s různými příchutěmi,sáčkové polévky nebo třeba pražskou šunku… Nový rok přichází pro nás Evropany o 6 hodin později, tak si to užívám a říkám si, že zestárnu o těch pár hodin později.Večer nás není moc,užíváme si ten konec roku v kruhu rodinném,doplnili nás pouze přátelé našich dětí a takoví „náhradní“rodiče,čeští emigranti Eva s Mirkem… koukáme na české filmy,popíjíme a kecáme…připíjíme si na půlnoc,přání všeho nej… a lidičky tady doma už pomalu vstávají.
Nový rok – všichni jsme se krásně vyspinkali,počasí je slunečné, ale bohužel hodě mrazivé a protože tady v Čechách trávíme většinou Nový rok na golfu,v Americe jsme to udělal také…sice jenom na mini-golfu,ale bylo to úžasné.Jsme po hře příšerně promrzlí a tak hlava rodiny velí – jdeme na oběd(trochu pozdí) do „Frei day´s“ – oblíbená to restaurace všech místních,kde vaří opravdu velmi chutné „papání “,ale večer musíme ještě udělat čočku, stará to česká tradice, aby se nás po celý ten nový rok drželi peníze…Jen tak pro zajímavost – jsme tam 4 dospělí, dvě děti,dáme si oběd,jeden nápoj a účet za všechny bez pár centíků skoro sto dolarů…To je jenom tak pro porovnání – minimální mzda je necelých 6 dolarů na hodinu,tu mají zaměstnanci v obchodech , v rychlých občerstveních u benzinových pump…ženy a dívky,co se pracují jako „hlídačky“dětí si mohou vydělat až 12 dolarů na hodinu…kvalifikované síly a střední manažerská vrstva – to je cca 32 dolarů na hodinu…nejdražší jsou potraviny, jídlo v restauracích,velmi levná je elektronika,v určitých sítích obchodů se dá opravdu velmi levně nakoupit všechno…Ceny nemovitostí hodně vysoké…všichni žijí s hypotékou,splátky tak cca 2.500,- dolarů měsíčně,úroková sazba zhruba jako u nás,oproti nám velmi nízké ceny za auta… to co u nás stojí „mega“ tam pořídíš tak za polovinu,benzín- taky super cena – za galon(necelé 4 litry) bylo při našem pobytu ,1,45 dolaru,ale také je normální ,že v rodině jsou i 3 auta a při těch vzdálenostech…bez auta jsi naprosto nemožný,autobusová doprava je jenom a dlouhé trasy…vlaky jsou,ale také je to dost problematické… Zpátky k povídání…Jeden den jsme také měli možnost navštívit klasickou americkou střední školu – manžel dcery je trenérem zápasníků,takže jsme se jeli kouknout na zápasení ve škole, také zážitek, rodiče a přátelé tvoří nadšené obecenstvo, halou se ozývají výkřiky radosti, povzbuzování….všichni popíjejí colu, ale lighte,je to teď móda,prodávají tam pečenou klobásu a chipsy… Kluci chodí na plavání, takže další zážitek byl návštěva plaveckého bazénu…Byla jsem za hvězdu(když samozřejmě nepočítám mamku našich vnoučků,která váží 50 kg),tlusťoučké Američanky nosí plavečky i se sukýnkou,šatny v bazénu jsou přísně rozdělené, dokonce ani matka malých kluků si je nesmí vzít do „dámské“ šatny…jediné co tam bylo opravdu pozitivní, byla obrovská vířivka s teplou vodou… Dalším nádherným pokoukáním bylo mořské akvárium – jméno toho městečka jsem si nezapamatovala, ale most ho spojuje s městem Philadephia, cesta nám zabrala necelé dvě hodinky po dálnici a celé odpoledne jsme se toulali mezi nádhernýma rybičkama…

Pár dnů před odletem napadá mého přítele záhadný virus – nemusí ani do Egypta,faraon ho postihl i v „civilizované“ Americe,takže dva dni kolem něj lítám, vařím čajíčky,sháním léky,vymýšlím dietí jídlo a on jako správný chlap,který trochu stoná ,sepisuje závěť“, dělí majetek a rozhoduje,kam ho máme pohřbít…opravdu už si s ním nevíme rady,nakonec to vezmou do svých rukou naše vnoučátka a jednoduše ho vyženou z postele… a „faraon“ je za chvíli pryč.
Ještě necelé dva dny a musíme domů,tak rychle to všechno uteklo,od 5.ledna už chodí děti do „školy“ ten starší Jousep je vlastně předškolák, je mu 5 roků a menší 4-letý Gregory chodí do speciální školky.To také stojí za zmínku – Gregory se narodil v 6-tém měsíci, je to bojovník, přežil toho hodně a je skoro bez následků a dnes ve čtyřech letech mluví slovensky a anglicky(slovensko pro to,že tatínek je slovák a také kvůli slovenské babičce a dědovi), bez problému si pamatuje telefonní číslo na mobil svého táty,abeceda – to je samozřejmost,no a když jsme jeli delší cestu autem, naučil jsem kluky hrát slovní fotbal,mrskal slovíčka a bylo mu docela jedno v jakém jazyce… Začínám balit,je to smutné, musíme se rozloučit. Kluci jsou „zblázněni“ do Gustava,tak čekáme jak to všechno vezmou… Ještě párkrát vypadneme do obchodů, začali povánoční slevy,utrácíme ještě pár dolárků, ale bojím se,abychom zavřeli kufr(Dámy,pokud tam budete jednou nakupovat- potěšující zpráva,hodně oblečení mám s velikostí „S“Američanky jsou přece jenom dost tlusťoučké,takže jejich S je tak naše L)…Nakonec pomohla jedna finta – „space bage“,sáčky ze kterých se vysaje vzduch…Lidičky,to by jste nevěřil co se do těch dvou kufrů všechno vešlo…Ještě zabalit golfovou hůl, kterou dostal můj muž,je to nějaká speciální…zmiňuji se pro to, že v Praze to bude trochu problém… Čtvrtek 8.ledna, den návratu je tady ,dobalujeme poslední věci a krátce po poledni místního času odjíždíme na Newarské letiště. Máme všechno?Kufry,krabice s golfovou holí, klec s Gustavem…snad jsme nic nezapomněli….Vítá nás terminál B,hledáme chek-in letecké společnosti KLM.Trochu problém s naším Gustavem – paní neví o kolik nás má zkasírovat,nakonec se dohodneme na 150,- dolarech, ale potom se jim nelíbí naše přepravní klec – při cestě tam nám stejná letecká společnost napsala,že musí být v „hard“ boxu, teď po nás chtějí “ soft“ box…ještěže je s námi dcer a všechno domlouvá…kontrola pasů,projít rentgenem,tam si nás „amíci“vychutnávají,musíš dát dolů i boty…opět největší hvězdou je náš Gustav….máme to za sebou,už jenom pár minut nás dělí od nástupu do letadla,je necelých 16.00 hod.,odlet je stanoven na 16.40 místního času.
Jsme na svých místech,pán co seděl původně vedle mne odmítl cestovat ve společnosti našeho Gustava(letuška mu vyměnila místo s jiným pasažérem)byla jsem ráda, protože „smrděl“ chlastem a pořád strašně kašlal a ruku si neustále odkládal na moji nohu….
Posádka oproti letu tam podstatně mladší,celá se skládala z občanů „černé“ pleti dokonce i kapitán letadla byl „in“, v barvě amerického prezidenta(dámy, ale ten byl opravdu fešák…)
Přistáváme v Amsterdamu s časovým předstihem, vycházíme (teda můj muž vybíhá) z letadla a hledáme další“gate“ pro let do Prahy.Máme je – tabulka u písmena B nás upozorňuje, že k našemu východu to máme cca 20 min. pěší chůze…Jasně,že pěší,auta v hale nejezdí,jenom ta malá golfová – rozváží cestující,kteří by nestihli přestup… Autobus nás odváží k malinkému letadýlku s nápisem „Cityhopper“,po schodečkách nahoru, je tam zima…dva stevardi – jeden vypadal jako chlap, ale asi jenom vypadal…nás usazují, pořád na nás mluví holandsky a nebo příšernou angličtinou s holandským akcentem,no a když neodstartujeme ani půl hodiny po plánovaném čase,začíná nás být většina pasažéru trochu,nebo možná dost nervózní…zbrzdil nás mráz,takže startujeme místo v 7.05 hod. až v 9.30 hod.Let probíhal dobře,(přestože pilotem byla žena!… a nebo právě pro to?) vrazili nám do ruky sendvič a přidali kafe a než jsem to spořádala,byli jsme nad Prahou…Jediné pozitivní – Gustav nemusel být v kleci, celý let mohl být na mém klíně… Praha 11.10 hod. našeho času,vycházíme z letadla, pomalu se blížíme pro kufry, všechny jsou tady pouze to nejvzácnější – krabice s golfovou holí nikde,čekáme ještě chvíli a můj muž šílí…praktický to muž – nevšiml si cedule oznamující, že nadrozměrné zavazadla se vyzvedávají ve speciální kanceláři…hurá,máme ji,tu krásnou a vzácnou hůl…Vycházíme ven a těsně před východem nás zastavuje „iniciativní“ pracovník celní kontroly a nic ho nezajímá, jenom náš Gustav, konečně mohu vytáhnout i jeho pas…Procestoval půl světa a až pražský celník si vyžádal jeho doklady… Tak i tohle máme za sebou,teď parkovací lístek, zaplatit parkovné,najít auto a hurá domů…po menších hádkách a prudších debatách nacházíme lístek u mne v dokladech,můj muž je na koni a celou cestu k autu mě to předhazuje….šíleně to klouže,takže závěr cesty je – sedla jsem si z toho na „prdel“…byla to rána,jsem samá modřina,ale okamžitě po dosedu jsem si uvědomila,že jsem doma,že je zima a že to klouže….

Sobota 10.1.2009
Ještě dnes mám hlavu plnou dojmů a zážitků, jsem ráda, že jsem tam mohla být,jsem ráda, že jsem to mohla všechno prožít…Určitě se tam vrátím, pokud mi to zdraví a finance dovolí…něco je tam lepší,něco je tam horší…ale jsem ráda,že jsem doma,můj domov je tady…i když tam,za „velkou louží“ žijí mojí andílci…oni už si říkají“Američané“….důležité ale je, že vědí odkud pochází jejich rodiče,že znají řeč,že znají pohádky a písničky a věřím,že poznají časem všeho více z naší kultury… Mohla bych psát ještě více, mohla bych psát o tom,jak se tam staví domy,že za pár dnů je krabička celá ze dřeva na světě…(nepoužívají se tam cihly,pouze na komerční stavby), o tom,že neplatí pořekadlo „maká jako černej“,o tom,že po zahradě nám běhali srnky a veverky a nad hlavou kroužili supi…ale i o tom, že všude žijí lidé, lidé dobří a pracovití,že je tam šance na dobrý život,ale musíš se o to přičinit…pečení holubi tam do hubičky nelétají ani náhodou….
Snad je to ke čtení,snad to vystihuje moje pocity… Sameha

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0201963

Amerika

11.01.2009
Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Barbasita 20.02.2010 16:52
 

Moc pěkný cestopis.Doufám,že se do toho přeplněného New Yorku taky jednou podívám.

Nefertari 28.01.2009 15:38
 

To bylo super, dost jsem se pobavila :-) !Úplně jsem to prožívala, máme jorkšírského teriéra Valentýna, je to miláček, co může všechno, sviňák jeden rozmazlenej :-D , 14.2.bude mít narozky(proto Valentýn) a já se mu chystám koupit obojek s kamínky SWAROVSKI, aby byl prostě nejkrásnější,hi, hi :-D !A s tím mužským maroděním...musím se smát, jak je to všude stejný.Jinak Gustav je opravdu kouzelnej, nedivím se, že byl za STAR.Hlavně, že sis to náležitě užila, a ještě více takových skvělých cestopisů ;-) !

  • Anonym (1)
ZdenaB 12.01.2009 19:10
 

Krásní vnoučci,krásně strávené Vánoce, spousta zážitků a postřehů, ale nejhezčí je závěr - prostě si Čech, jak "poleno". :-D
PS: Gustav musel mít pár dnů "divoké" sny, z tolika dojmů. ;-)

  • Anonym (2)
Marta 11.01.2009 23:12
 

nádherně jsi to napsala, a myslím, žes mě mluvila z duše, ráda jsem to tam poznala, ale ráda jsem se zase vrátila domů, sice se nedivím, že lidé, kteří tam přijížděli za bývalého režimu, se domů nevraceli, ale já bych tam asi nikdy žít nechtěla.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Tana 11.01.2009 22:59
 

jeden z tvých nejhezčích cestopisů, díky za zážitek ;-)

Lida2 11.01.2009 22:43
 

Moc hezky napsáno! :-D

  • Anonym (1)
manura 11.01.2009 21:10
 

myšlenkama jsem stále s Tebou

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
kačenka21 11.01.2009 21:02
 

sameha krásini to povidani maš :-D

  • Anonym (1)
papoušek 11.01.2009 18:23
 

Ty brďo! :-P Vítej doma a dík,že ses s námi tak rychle rozdělila o zážitky. :-) Hanka.

  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze